Opravdu stál pád meteoritu za vyhlazením dinosaurů? Vědci přichází s novými informacemi o tom, co se tehdy stalo

Pod vodami Mexického zálivu se skrývá Chicxulabský kráter, který je památkou právě na dopad meteoritu o velikosti cca 15 kilometrů. Nejvýraznějším následkem tohoto dopadu bylo páté vyhynutí, které vymazalo zhruba 80 % všech živočišných druhů včetně pozemských dinosaurů. Jenže co se doopravdy stalo? Problém rozebírá Sean Gulick z Texaského institutu pro geofyziku. Zkoumáním kráterů a světové geologie dokázali vědci sestavit celý obraz.

Drtivý úder a jeho okamžité následky

Drtivý dopad byl jasný ještě před samotným úderem, protože meteorit dopadl na planetu v tom nejničivějším úhlu. Asteroid byl velký asi 1 kilometrů a pohyboval se rychlostí 43 000 kilometrů v hodině, když vytvořil na tváři Země onu obrovskou jizvu. Důležitější je ovšem to, že dopadl v úhlu asi 60 stupňů, což vystřelilo do povětří obrovská mračna země a aerosolů. Tento úhel je jasně patrný i na tvaru samotného kráteru a nahnutých skalách.

iZdroj fotografie: Unsplash

Úder způsobil doslova vypaření evaporitových hor a vyslal do povětří 325 gigatun síry ve formě auerosolu, stejně jako 425 gigatun oxidu uhlíku. Tento mrak mikroskopických částic zahalil celou planetu a drasticky tak omezil příchozí sluneční světlo i teplo. Následující drastické ochlazení ovlivnilo celé klima planety. Studie z roku 2016 v časopise Geophysical Research Letters určila propad průměrné teploty planety z 27 na 5 stupňů Celsia.

Světlo, fotosyntéza a to další

Radikální pokles příchozího slunečního světla způsobil kolaps fotosyntézy a tudíž i spodních pater potravinového řetězce. Tím zkolabovala i další patra a tedy dinosauři a mnoho dalších druhů. Síra uvolněná do atmosféry mezitím vedla ke kyselým dešťům, které trvaly celé dny po dopadu. Ty zabily bezpočet vodních druhů žijících v horních hladinách oceánů, stejně jako v řekách a jezerech. Tyto následky potvrdila studie z roku 2014.

iZdroj fotografie: Pixabay

Dopad měl přirozeně za následek mnohočetné vlny tsunami, které se proháněly všemi oceány. Ty dosahovaly výše až 1,5 kilometru a putovaly rychlostí 143 kilometrů v hodině. Vlny v Atlantiku dosahovaly až 15 metrů a 4 metry po celém Pacifiku, jak ukázalo počítačové modelování. Sedimenty po těchto vlnách se zachovaly na území Lousiany. Tento seismický 3D průzkum odhalil asymetrické 16 metrů dlouhé duny, které ukazují zpět do místa úderu.

A všude hořely ohně

Mračna uvolněná dopadem také zažehla sérii požárů, jejichž kouř a popel ještě přispěl k redukci slunečního svitu. Pro geology je obecně snadné zjistit dobu dopadu asteroidu, když podrobně prozkoumají vrstvy hornin. Po celém světě následuje po období křídy tenká vrstva bohatá na iridium. Tento prvek je na Zemi velmi vzácný, kameny pocházející z vesmíru ho ale obsahují velké množství. Jenže samotný dopad, ač nepochybně masivní, nebyl to hlavní.

iZdroj fotografie: Pixabay

Podle Gulicka byla největší katastrofou právě změna atmosféry Země. Následující ochlazení trvalo více než desítku let a dopad měl vliv na všechny složky podstatné pro život. Masivní vymírání se podle něj dá způsobit jen něčím, co si zahrává s podmínkami celé planety. Minulé katastrofy, které se Zemi přihodily, jsou tak pro nás důležitou lekcí. Jenže kdo se odmítá poučit z historie, je odsouzen ji nevyhnutelně zopakovat, obvykle s většími následky.

Dočkáme se podle vás v budoucnu obdobné katastrofy?

Zdroj: LiveScience