Model ukazuje, jak bude v roce 2100 probíhat tání ledu v Grónsku. Predikce nejsou dobré

Ledová pokrývka Grónska se během tisíců let mnohokrát změnila a zase ustoupila. Poslední výzkumy ale dávají najevo, že tempo ztráty ledové pokrývky rapidně stoupá a nejrychlejší za období 12 000 let bude do roku 2100. Sděluje to vědecká zpráva z počátku října uveřejněná v magazínu Nature. Už od 90. Let se tempo ztráty grónského ledu neustále zrychluje a voda z něj kontinuálně přispívá k vyšší hladině oceánu.

Už tak rapidní tempo nabírá ještě větší rychlost

Voda pocházející z tohoto procesu zvyšuje hladinu moří každý rok asi o 0,7 milimetru. Jak ale tento rapidní úbytek zapadá do nedávné historie ledové pokrývky, včetně teplého období trvajícího 3 000 let? Geolog Jason Briner z univerzity v Buffalo v New Yorku, který se specializuje na ledovce a jejich problematiku, spolu s kolegy vytvořil hlavní časovou osu ledu Grónska. Tento model pokrývá skoro 12 000 let.

iZdroj fotografie: Unsplash

Sahá tudíž od úsvitu epochy Holocénu před 11 700 lety a promítá vývoj sahající do roku 2100. Vědci zkombinovali simulace klimatu a fyziky chování ledu spolu s pozorováním minulostí chování této ledové pokrývky, kterou označují morény. To jsou nánosy kamenů a dalšího materiálu označující kraje starých ledovců. Nové klimatické simulace zahrnují prostorové variace v teplotách a srážky napříč ostrovem, které pomohly zpřesnit rekonstrukci.

Nový model odpovídá na další otázky

Během poslední teplé epizody trvající v období před 10 000 až 7 000 lety, ztrácelo Grónsko svou ledovou pokrývku tempem asi 6 000 miliard tun během každého století, jak tým geologů odhadl. Tohle tempo se nezměnilo až do posledních dvou dekád, tedy doby od roku 2000 do roku 2018, ztráta ledu byla obdobná, cca 6100 miliard tun za století. Jenže během příštího století bude podle badatelů tempo zrychlovat.

iZdroj fotografie: Pixabay

Míra závisí na budoucím vývoji produkce skleníkových plynu. Při nízkých emisích se ztráta zvýší „jen“ na asi 8 800 miliard tun za sto let do roku 2100. Pokud budou emise vyšší, mohlo by tempo raketově vystřelit až na 35 900 miliard tun za století. Nízké emise sice tempo zpomalí, úbytek bude i tak ovšem rychle pokračovat bez ohledu na lidskou činnost mnohem rychleji, než tomu bylo v dřívějších dobách, upozorňuje Briner a jeho tým.

Zdroj: ScienceNews