Událost takového druhu by ovlivnila všechny objekty a hmotu na povrchu planety, a to je rozhodně něco, co stojí za zamyšlení.
I když zastavení zemské rotace vypadá jako naprosto nepředstavitelná událost, rozhodně má cenu se nad takovým jevem zamyslet. Pro začátek by to byla rozhodně katastrofa apokalyptických rozměrů. Prvních „symptomů“ bychom si všimli okamžitě na rovníku, protože jde o místo, kde je rotace Země nejrychlejší. Pokud by se tam Země zastavila, byť jen na vteřinu, hybnost by tlačila vše včetně hor východním směrem, v oceánech by se tvořily obrovské vlny tsunami.
Masivní eroze povrchu planety
Než se pustíme do ještě podrobnějších katastrofických scénářů a popisů následků, je na místě jedno uklidnění. Zastavení rotace by vyžadovalo stejnou energii, s jakou planeta rotuje, plus energii uloženou v hybnosti všeho na jejím povrchu. A na samotné Zemi neexistuje fyzický mechanismus, který by takového výkonu byl schopen. Ale pro hypotetickou situaci si představme, že se planeta zastaví například na 30 vteřin.
I kdyby se zastavilo těleso, naše atmosféra by tím nebyla dotčena. To by znamenalo vichry o rychlosti asi 1 670 kilometrů v hodině, což je rychlost rotace planety. Následovala by eroze všeho na povrchu. Pokud jde o lidi, zastavení Země je to samé jako prudké zabrzdění auta nebo vlaku. Vozidlo se zastaví, jenže setrvačnost žene všechno uvnitř dál. Každý objekt by tak zachoval původní rychlost, už zmíněných 1 670 kilometrů v hodině.
Přestavění kontinentů a vodstva
Zajímavou okolností – pokud to zatím nestačilo – je, že by se ze Země stala dokonalá koule. Její současný tvar, tedy elipsoid, pochází právě z rotace. Z masy hornin by se stal jeden dlouhý kontinent obepínající celou planetu jako pás, zatímco zbytek povrchu směrem k pólům by z většiny zaujala voda. Protože by ale naše zastavení trvalo jen 30 vteřin, nedokonalost zemského tvaru by se s opětovným pohybem zase objevila.
Opačnou možností je rychlejší rotace planety. Ta by zvedla hladiny moří kolem rovníku a poslala do hlubin vesmíru cokoli, co se nachází na oběžné dráze. Veškeré družice totiž udržují rychlost adekvátní právě současné rotaci Země. Přišli bychom také o část vlastní váhy, protože odstředivá síla by překonala do nějaké míry gravitaci. U lidí by se projevila pásmová nemoc jako při letech letadlem přes několik časových zón.