Šly se jen vykoupat, domů se už nikdy nevrátily. Vrah dvou školaček unikal policii neuvěřitelných 12 let

Cesta dvou školaček na koupaliště skončila v lesíku dvojitou vraždou. Vyšetřovatelé narazili na klíčové jméno brzy, přesto případ na roky zamrzl.

Foto: TV Markíza - licence CC BY-SA 4.0

Podezřelého měli skoro hned, přesto vrah dvou školaček zmizel na dvanáct let. Ne proto, že by policie tápala naslepo, ale proto, že narazila na bariéru, kterou v létě 1968 bez přímého důkazu nedokázala prorazit.

Podezřelý se objevil hned, jenže řetězec důkazů chyběl

Osmý červenec 1968 začal obyčejně. Třináctileté kamarádky Jana Unčovská a Jarmila Kamenovová vyšly z Jinonic ke koupališti v Prokopském údolí a jejich cesta vedla i přes lesík Punčocha, tedy místo na okraji údolí, kudy tehdy mířily k vodě; před půlnocí je tam našel otec jedné z dívek mrtvé, zabité šesti ranami z bezprostřední blízkosti, jak shrnuje knižní ukázka Lovec přízraků.

Policie přitom nezůstala slepá dlouho. Podle stejné knižní ukázky Lovec přízraků padl František Zenker do hledáčku už 9. července a domovní prohlídka zaměřená na nelegálně drženou zbraň nic nepřinesla; podrželo ho hlavně falešné alibi, tedy výpověď, která pachatele kryla, ale nebyla pravdivá.

Veřejné zdroje se liší v detailech, komu přesně svou verzi vyprávěl, jenže v jednom souhlasí: bez fyzických důkazů ji tehdy nikdo nerozbil.

Právě tady selhává intuice. Když jsem pro VědaŽivě porovnala Český rozhlas Dvojka s knižní ukázkou, obě verze ukázaly stejný problém: vyšetřovatelé neměli prázdné ruce, ale neměli uzavřený řetězec důkazů. Známý podezřelý bez motivu a bez pevných stop totiž ještě neznamená obvinění, a tím se otevírá podstatnější otázka: co jim vlastně chybělo?

Masivní pátrání nestačilo a případ zkameněl

Chyběl smysl zločinu. Dívky nikdo neokradl ani sexuálně nezneužil, na místě zůstala v zásadě jen jedna nábojnice a policie věděla pouze to, že pochází z pistole ČZ vzor 50 ráže 7,65, jak uvádí pořad Střelec na Dvojce.

I detail částečného svlečení těla dostal podle knižní ukázky Lovec přízraků prozaičtější vysvětlení: souvisel s tažením po zemi a pádem ze srázu, ne se sexuálním útokem.

Nepomohla ani šíře pátrání. Policie podle Českého rozhlasu Dvojka prověřovala kolem 6000 majitelů stejného typu pistole z výrobní série, u níž šla balisticky sledovat výrobní odchylka na střelách.

To zní jako masivní akce, jenže VědaŽivě v tomhle detailu vidí hlavně jinou věc: obrovský záběr ještě nevytvoří důkaz, když případ vzdoruje obvyklé logice a nikdo neumí vysvětlit proč.

Pak přišel zlom opačným směrem. Vyšetřovatel 8. listopadu 1968 podle knižní ukázky Lovec přízraků přerušil stíhání neznámého pachatele a z kauzy se stal policejní pomník, tedy odložený případ, který leží v archivech a nehýbe se.

Roky běžely dál a vražda dvou dívek skoro zkameněla, až se otevřel prostor pro člověka, který staré jistoty rozebral znovu od začátku.

Starý detail nakonec rozbil dvanáctiletou lež

Průlom nepřinesl jediný zázrak. Rozhlasové zpracování Střelce připomíná i květinu s lístkem „Kitku vám posílá neznámí“, která ležela stranou od původních stop u borovice označené Zenkerem jako místo střelby; po letech získal ten detail nový význam ve chvíli, kdy policie našla u Zenkera stejný květinový papír.

Když jsem tenhle střípek pro VědaŽivě dohledávala, vyšel z něj hlavně jeden závěr: případ se nezlomil senzací, ale skládáním drobností.

Rozhodující pohyb přišel v roce 1980. Jiří Markovič tehdy založil agenturní spis „Střelec“, tedy označení, pod kterým případ znovu rozpracoval, a právě tahle nová práce rozebrala Zenkerovo krytí zevnitř; švagr už původní alibi nepotvrdil a vinu podpořila i výpověď přítelkyně, jak uvádí Český rozhlas Dvojka.

Zenkera pak policie zatkla 12. listopadu 1980.

Ani konec ale nepřinesl čistou úlevu. Městský soud v Praze uložil 16. července 1981 trest 15 let, Nejvyšší soud ČSR pak 22. října 1981 verdikt pravomocně změnil na 25 let a 7. září 2000 přišlo podmíněné propuštění, což znamená, že odsouzený opustí vězení dřív, ale zůstává ve zkušební době; tuto osu shrnuje rozhlasový přehled případu.

Na téhle vraždě tak nejvíc neděsí jen brutalita činu, ale fakt, že dvanáct let nevyhrál geniální vrah, nýbrž obyčejná lež, které systém příliš dlouho věřil.