Prodala poslední pole a pak jí domov lehl popelem: V tajuplném údolí u Kutné Hory se ukrývá romantická ruina mlýna

Terezie Petránková přišla kvůli podílu na opravě hráze o poslední kus země. Pak jí shořel i mlýn.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Říkali jí slečna Réza. Poslední ze tří sester, které obývaly vodní mlýn Cimburk v údolí Vrchlice u Kutné Hory. V první třetině dvacátého století se tam už dávno nemlelo, ale pořád se tam žilo, dokud nepřišel účet za opravu hráze Velkého rybníka. Réza prodala poslední pole, jediný zbývající zdroj obživy, aby zaplatila svůj podíl. A krátce nato mlýn vyhořel. Zbyla z něj ruina, která dnes stojí pod korunami stromů jako jedno z nejfotogeničtějších míst celého údolí. Jenže za tou malebností je příběh nešťastného života jedné konkrétní ženy.

Proč musela platit za hráz, která nebyla její

Velký rybník nad údolím Vrchlice nebyl obyčejná nádrž. Vznikl jako regulační dílo takzvané Obickorybniční společnosti a sloužil k řízení přítoku vody pro mlýny a další provozy pod hrází. Kdo vlastnil mlýn napojený na tento systém, držel zároveň podíl na vodním právu, a s ním i povinnost přispívat na údržbu celého vodního díla. Když přišla potřeba opravit hráz, Réza nemohla odmítnout. Nebyla to svévole úřadů ani sousedský spor. Šlo zřejmě o závazek navázaný přímo na mlýn a jeho historický podíl ve vodním systému.

Podobný mechanismus je doložen i u nedalekého Šimákova mlýna přímo pod hrází; tam po zániku provozu podíl na Velkém rybníce odkoupila firma M. B. Teller. Réza ale nikoho, kdo by její podíl převzal, neměla. A tak prodala pole.

Tři rány, po kterých nezůstalo nic

Posloupnost událostí je krutě přímočará. Nejdřív ztráta pole, posledního kusu půdy, z něhož se dalo uživit. Pak požár, který ve třicátých letech dvacátého století zničil mlýn natolik, že už nikdy nebyl obnoven. A nakonec odchod do Nadačního domu měšťanů kutnohorských, útočiště pro nemajetné. Přesné datum Rézina úmrtí se nepodařilo dohledat. Víme jen, že tam dožila.

Z mlýna zůstaly obvodové zdi a zbytky vnitřního zdiva. Žádná střecha, žádná mlýnská technologie, žádný náznak, že tu někdo bydlel. Jen kamenné torzo v lese, které dnes obrostlo mechem a břečťanem.

Šest století pod hradištěm

Příběh mlýna Cimburk přitom sahá mnohem dál než k Réze. Historik Emanuel Leminger cituje kutnohorské městské knihy, v nichž se mlýn „pod hradištěm“ objevuje už k roku 1434. Název Cimburk je poprvé doložen roku 1497. Údaj 1682, který uvádí databáze Vodní mlýny, zachycuje až pozdější vlastnickou linii; nejde o nejstarší zmínku o místě.

Nad mlýnem se tyčí pravěké hradiště Cimburk, chráněná kulturní památka od roku 1958 zapsaná v Památkovém katalogu NPÚ. Samotná ruina mlýna samostatný památkový zápis podle dostupných zdrojů nemá. Výlet sem tak kombinuje dvě vrstvy: archeologickou lokalitu na kopci a technickou paměť krajiny dole u potoka.

Jak se tam dostat a co čekat

Nejsnazší cesta vede z Kutné Hory po červené turistické značce „po mlýnech“ údolím Vrchlice směrem k Velkému rybníku. Na hráz je to z města zhruba 4,7 kilometru, ale Cimburk leží ještě před ní; na naučné stezce spolku Denemark je veden jako zastavení číslo 11 z patnácti. Začátek stezky je asi kilometr od železniční zastávky Kutná Hora-Předměstí.

Pár praktických poznámek:

• Terén: Převážně asfalt a zpevněné cesty, místy lesní pěšiny se skalními stupni a výmoly. Úvodní „Královská procházka“ zvládne i kočárek, ale k samotné ruině a vyhlídkovým odbočkám už ne.
• Obuv: Stačí běžná pevnější obuv, trekové boty nejsou nutné.
• Děti: Trasa je vhodná pro rodinný výlet; menší děti zvládnou celou stezku, pokud nepočítáte s kočárkem na celé délce.
• Srovnání s okolím: O kus dál na trase (zastavení č. 14) stojí ruina Šimákova mlýna, který vyhořel už roku 1904 údajně kvůli přehřátému krupníku. Cimburk je mohutnější a nese silnější lidský příběh; Šimákov zase leží přímo pod hrází s vodopády.

Podrobný popis celé naučné stezky Údolím Vrchlice včetně mapy a popisu jednotlivých zastavení najdete na stezky.info.

Romantika, která není zadarmo

V celostátním měřítku Cimburk přehlušuje kutnohorský UNESCO okruh: chrám sv. Barbory, Vlašský dvůr, kostnice. Kdo ale sejde z centra do údolí Vrchlice, najde místo, které funguje jinak. Není tu vstupné, není tu průvodce, není tu dav. Jen kamenné zdi v lese, nad nimi hradiště a kolem ticho potoka.

České muzeum stříbra, spolek Denemark i město Kutná Hora příběh mlýna a jeho poslední obyvatelky udržují při životě: na informačních tabulích, v přednáškách, v muzejních seminářích, kde se ještě v roce 2010 pracovalo se vzpomínkami pamětníků rodin spojených s mlýny a Velkým rybníkem. Přímého pamětníka Rézy se nám dohledat nepodařilo.

Obvodové zdi mlýna Cimburk stojí dál. Nikdo je neopravuje, nikdo nebourá. Jsou přesně tím, čím je udělal požár a Rézin odchod: tichou stopou po životě, který skončil, protože jedna žena neměla dost peněz na hráz, která ani nebyla její.