Letiště v Praze odbavuje desítky tisíc lidí denně. Za plynulostí stojí systém vrstev, kde každá zachycuje jiný typ rizika

Ráno na okraji dráhy 06/24 v Ruzyni. Káně Harrisovo sedí sokolníkovi na rukavici, sleduje travnatý pás mezi pojezdovými cestami.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Jakmile se z keřů zvedne hejno špačků, dravec odstartuje a hejno se rozprchne dřív, než stihne dosáhnout kritické výšky přiblížení. Takhle vypadá biologická ochrana Letiště Václava Havla Praha v praxi. Funguje od roku 1982, přežila nástup radarů, pyrotechniky i akustických plašičů. A podle samotného letiště zůstává nejúčinnější prevencí střetů letadel s ptáky.

Proč největší české letiště stále sází na středověké řemeslo

Pražské letiště odbavilo v roce 2025 téměř 17,8 milionu cestujících a obsluhovalo 84 aerolinek mířících do 194 destinací. Při takové hustotě provozu se i zdánlivě banální riziko, hejno racků nad prahem dráhy, mění v bezpečnostní problém s potenciálně katastrofálními důsledky. Úřad pro civilní letectví ve svém Státním plánu bezpečnosti výslovně uvádí, že ze všech českých letišť připadá nejvíce střetů s ptáky právě na LKPR. V celostátním měřítku počet hlášených případů roste: 76 v roce 2021, 102 o rok později, 143 v roce 2023 a 115 v roce 2024. Většina končí bez poškození nebo s drobnými šrámy na trupu. Jenže občas pták zasáhne radom, čelní sklo, náběžnou hranu křídla, nebo ho nasaje motor. A tam už jde o bezpečnost stovek lidí v kabině.

Právě proto letiště drží interní tým biologické ochrany. Šest zaměstnanců, každý se dvěma dravci a jedním psem. Mezi operativními druhy figurují káňata Harrisova, sokoli, krahujci a orli skalní. Jejich úkolem je preventivní hlídkování v areálu i okamžitý zásah při nahlášeném výskytu ptáků v blízkosti provozních ploch.

Co dokáže radar a kde naráží na vlastní limity

Moderní letištní radary pro detekci ptáků zaznamenávají polohu, výšku, rychlost, směr letu, azimut a intenzitu odrazu cíle. Podle poradního oběžníku FAA jde o cenný nástroj pro nepřetržité monitorování vzdušného prostoru. Jenže mezi odrazem signálu a jeho zobrazením na displeji vzniká prodleva. Radar trpí falešnými echy, zaměňuje hmyz či pozemní vozidla za ptáky, naráží na rušení od budov a povrchů. V zastavěném okolí letiště, kde se signál odráží od hangárů a terminálů, klesá spolehlivost detekce ještě výrazněji.

FAA proto výslovně definuje ptačí radar jako doplněk širšího plánu řízení rizik spojených s divokou zvěří, nikoliv jako jeho náhradu. Agentura paralelně zkoumá další senzory i aktivní metody rychlého rozptýlení rizikových druhů. Radar zkrátka poskytuje letišti přehled o tom, kde se ptáci pohybují. Ale nedodá hejnu důvod okamžitě změnit směr.

Foto: PsamatheM - licence CC BY 4.0

Predátorový instinkt: biologická odpověď, kterou žádný senzor nevyvolá

Dravec ve vzduchu spouští u okolních ptáků hluboce zakořeněnou únikovou reakci. Hejno se rozptýlí, změní výšku, opustí oblast, a udělá to v řádu vteřin, bez jakéhokoliv technického zprostředkování. Radar tuto změnu zachytí až zpětně, přes pohybové stopy na displeji. Samotný impuls k útěku ale přichází z přítomnosti živého predátora.

Princip funguje spolehlivě i na velkých mezinárodních letištích jinde v Evropě. Španělská síť Aena nasazuje sokolníky na svých letištích přes čtyřicet let; madridský Barajas patřil k prvním civilním letištím na kontinentu, která sokoly začala využívat už na počátku sedmdesátých let. Praha se svou tradicí sahající do roku 1982 tedy zapadá do širší evropské praxe, kde biologická ochrana doplňuje technické systémy.

Sezonní špičky rizika: kdy sokolníci pracují pod největším tlakem

Oficiální letecké informace pro LKPR publikované v AIP vymezují dvě kritická období ptačí migrace: jarní od poloviny února do začátku května a podzimní od konce srpna do konce listopadu. V těchto měsících se nad Prahou koncentrují migrující hejna, která zvyšují pravděpodobnost střetu. Letiště pro piloty zveřejňuje i mapu oblastí se zvýšeným rizikem pohybu ptáků, takzvaných Bird Hazard Concentration Areas.

Pro cestující se tahle opatření odehrávají neviditelně, uvnitř bezpečnostních a řídicích procedur. Sokolníci operují v neveřejné části letiště, koordinovaně s provozními složkami. Jejich práce probíhá preventivně, pravidelné hlídky po celém areálu, i reaktivně, na operativní výzvu při konkrétním ohrožení.