Laboratoř atomové energie. Nebezpečná hračka z 50. let, kterou rodiče kupovali svým dětem. Na trhu vydržela celé dva roky, než se projevily její negativní dopady.
Mnozí rodiče se v dnešní době hrozí dopadu některých hraček na zdraví jejich dětí. Pravdou však zůstává fakt, že desetiletí vědeckého i zdravotnického vývoje významně posunuly naše vnímání toho, co je a co není pro děti nebezpečné. Zatímco v 50. letech 20. století bylo normální, že si děti hrály s radioaktivním materiálem, dnes je něco takového naprosto nemyslitelné. Hračka pojmenovaná Laboratoř atomové energie skutečně existovala.
Hit 50. let: Laboratoř atomové energie
Laboratoř atomové energie byla druhem naučené hračky, která měla tehdejší děti vést k vědeckému vzdělání. Součástí naučné sady byly mimo jiné vzorky uranové rudy a Geiger-Muellerovo počítadlo záření. Hračka měla děti seznámit se základy jaderné fyziky a probudit v nich nadšení pro jadernou energii a pokrok, který pro lidstvo v té době představovala. Hračka byla v oběhu celé dva roky, než společnost odhalila její negativní dopad na zdraví dětí, u kterých se začala rapidně projevovat rakovina.
Jiná doba, jiný pohled na hru dětí
V dnešní době by taková hračka vzbudila nemalé pozdvižení. V 50. letech však lidé nahlíželi na jadernou energii jinýma očima. Tou dobou uběhlo teprve několik let od sestrojení jaderné bomby a jaderná energie byla považována za technologický vrchol tehdejší doby. Lidstvo k ní upínalo své naděje ohledně dalšího vývoje celého světa.
Navíc se jednalo o první roky takzvané studené války, ve které hrála jaderná energie hlavní roli. Lidé tedy vnímali Laboratoř atomové energie jako adekvátní hračku, která bude pro děti prospěšná. V té době navíc nebyly všeobecně známé negativní dopady radioaktivního záření na lidský organismus. Proto nikoho neděsilo, že si děti hrály s radioaktivní rudou.
Nejednalo se o jedinou nebezpečnou hračku
Laboratoř atomové energie však nebyla jedinou nebezpečnou hračkou, se kterou si tehdejší děti hrály. Stejný výrobce, který stojí za Laboratoří atomové energie, například představil na trhu hračku, která dětem umožňovala vytvořit si vlastní foukané sklo. Děti si tak mohly bez jakýchkoliv bezpečnostních přípravků „hrát“ s rozžhaveným sklem, které mohlo dosahovat teploty několika tisíc stupňů Celsia. Hračka byla z trhu stažena až po několika případech bolestivého popálení.