„Hlavní město drštěk“ leží kousek od našich hranic! V maďarské restauraci vaří pokrm ze žaludku 6 hodin a drží národní rekord

Městečko na jihu Maďarska proměnilo hovězí dršťky v regionální identitu, s rekordy, vlastním pasem a festivalem pro tisíce lidí.

Foto: Pixnio

Kdo si myslí, že kvůli dršťkám nemá cenu nikam jezdit, nezná Dunapataj. Obec se třemi tisíci obyvateli, sto kilometrů jižně od Budapešti, vybudovala kolem jediného jídla celý ekosystém: každoroční soutěž ve vaření pacalpörköltu, mezinárodní majáles s návštěvností přes čtyři tisíce lidí, maďarský rekord v podobě 2 025 porcí z jednoho kotle a sběratelský „dršťkový pas“, který z obyčejného oběda dělá výlet přes deset podniků. Z jídla chudých se tu stala gastronomická atrakce, a důvod, proč si vzít v pátek dovolenou.

Jak dršťky ovládly celé město

Příběh začíná v padesátých letech minulého století. Místní hostinský József Gyimesi tehdy začal ve velkém vařit pacalpörkölt, hustou dušeninu z hovězích drštěk, která se v Dunapataji zásadně nepodává jako polévka, ale výhradně jako pörkölt s vařenými bramborami. O víkendech prodával osm set až tisíc porcí denně. Slovo se šířilo a Dunapataj si postupně vysloužil pověst jednoho z center maďarské dršťkové kuchyně. Krajský turistický web župy Bács-Kiskun to potvrzuje dodnes a každoroční soutěž v pacalpörköltu se koná na Gyimesiho počest.

Současnou vlajkovou lodí je Tanya Bisztró, rodinný podnik na kraji obce. Uvnitř osmdesát až devadesát míst, venku terasa, parkování, dětský koutek. Na jídelním lístku pacalpörkölt za 3 590 forintů (zhruba 240 Kč), pofáspacal za 4 690 forintů, ale i jehněčí pörkölt, hovězí guláš nebo plněná kapusta, takže i skeptik, který dršťky odmítne, neodejde hladový.

Rekord, majáles a čtyři tisíce návštěvníků

1. května 2025 se v areálu Tanya Bisztró odehrálo něco, co by český dršťkový fanoušek považoval za sci-fi. Do 1 472litrového kotle šly suroviny na 2 025 porcí pacalpörköltu, nový maďarský rekord. O rok později, 1. května 2026, přišel další ročník: Nemzetközi Pacal Majális, mezinárodní dršťkový majáles. Program čítal dršťková jídla ze šesti zemí, vaření naživo, gastronomický kvíz, soutěž v pojídání chilli papriček, švédskou výzvu se surströmmingem, koncerty a řemeslný trh. Vstup byl zdarma, za degustace a celé porce se platilo na místě. Podle reportáže deníku Magyar Nemzet dorazilo přes čtyři tisíce lidí.

Pro člověka, který jezdí za jídlem, je tohle víc než oběd. Pro odpůrce drštěk spíš řízený test otevřenosti, ale s bezpečnostní sítí v podobě zbytku jídelního lístku.

Dršťkový pas: deset zastávek, tisíc kilometrů

Nejoriginálnější vrstvou dunapatajské gastroturistiky je Pacalútlevél, doslova „dršťkový cestovní pas“. Funguje jednoduše: v každém ze zapojených podniků si dáte dršťkové jídlo a dostanete razítko. Po splnění všech deseti zastávek pošlete pas poštou nebo elektronicky do slosování, které se koná 23. prosince.

Deset zastávek Pacalútlevél:

• Tanya Bisztró, Dunapataj
• Balázs Bisztró, Zamárdi
• Faparázs Grillterasz, Dunabogdány
• Zöld Ász, Szabadszállás
• Szegediék Vendéglője, Kecskemét
• Kira Vendéglő, Békés
• Megtömlek Kifőzde, Budapešť
• Judit Panzió Étterme, Hajós
• Kanyar Büfé, Pákozd
• Nádas Vendéglő, Jakabszállás

První člověk, který pas kompletně vyplnil, to podle reportáže BAON zvládl za 22 hodin a 1 029 kilometrů. Deset dršťkových porcí za jeden den. To už není oběd, to je expedice.

Česká dršťková versus maďarský pacalpörkölt

Čech dršťky zná. Jenže zná je jinak. Česká dršťková polévka stojí na masovém vývaru, jíšce, česneku, paprice a velké dávce majoránky, která krotí charakteristickou vůni. Podává se s pečivem, typicky v hospodě, bez velkých ceremonií.

Maďarský patajský pacalpörkölt je jiný žánr. Žádný vývar, žádná jíška. Dušenina s cibulí a paprikou, hustá, výrazná, servírovaná s bramborami. Textura je masitější, chuť přímočařejší. Kde česká tradice dršťky „schová“ do polévky, maďarská je staví do centra talíře.

Specializovaný český festival srovnatelný s Dunapatají se nám v dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Dršťky u nás žijí, ale spíš tiše, jako řádek na denním menu, ne jako městská identita.

Jak se tam dostat a co čekat

Dunapataj leží asi 103 kilometrů jižně od Budapešti, tři kilometry od jezera Szelidi-tó. Autem z Prahy je to zhruba pět a půl hodiny, z Brna o hodinu méně. Veřejnou dopravou to jde, ale počítejte s přestupy; z obce vedou autobusové linky na Kalocsu, Hartu a Ordas, nikoli přímé spoje z Česka. Tanya Bisztró má otevřeno denně od 10:30 do 20:00; rezervaci je rozumné ověřit telefonicky, zvlášť kolem 1. května.

Dunapataj není místo, kam jedete „na dršťky“. Jedete tam zjistit, co se stane, když vesnice vezme polarizující jídlo a místo omluvy z něj udělá značku.