Ve starověku i středověku bylo naprosto normální, že se lidské prohřešky krutě trestaly. Za zabití hrozila poprava, za krádež byla useknutá ruka a za pomluvy byl lidem uříznut jazyk. Zatímco těmto trestům většinou podléhali žebráci a chudí zlodějíčci, některým krutostem se nevyhnuli ani vysoce postavení šlechticové. Císařské i královské dvory ovládaly silné intriky a vítězné strany byly ke svým odpůrcům neúprosné. Při určitých příležitostech bylo pro mučení a popravu významných lidí použito žhavé rozpuštěné zlato.

Zlato jako nástroj popravy

Fanoušci kultovního seriálu Hra o trůny si nejspíš velmi dobře pamatují krutou scénu z první série, kdy khal Drogo nalije Viserysovi Targaryenovi na hlavu rozžhavené zlato. Byl to krutý trest pro někoho, kdo bezohledně prahl po zlaté koruně sedmi království. Tato scéna byla však inspirována skutečnými historickými příběhy. Roztavené zlato nebo olovo se k popravám v různých obměnách používalo ve všech koutech světa. Některé příběhy přitom svou krutostí tuto slavnou scénu mnohonásobně převyšují.

V Číně byli zrádci donuceni k sebevraždě

Zatímco každé království středověké Evropy mělo k trestání zločinců své katy, v Číně neměli pro takové povolání místo. Zrádci a zločinci byli po odsouzení donuceni ke spáchání sebevraždy. Týkalo se to především vysoce postavených členů císařského dvora, kteří si sebevraždou měli zachovat svou vlastní čest.

iZdroj fotografie: James St. John / Creative Commons / CC BY-SA

Odsouzenec byl odveden do svého domu, ze kterého nesměl odejít a kam mu byl od císaře doručen „dárek“. Balíček obsahoval nástroj, kterým se měl dotyčný sprovodit ze světa. Kromě provazu k oběšení nebo meče, v něm mohl odsouzený nalézt drobný plátek zlata. Tento druh sebevraždy byl určen pro ty nejhorší zrádce. Dotyčný měl zlato rychle vdechnout a v podstatě se jím zadusil. Jednalo se o velmi zdlouhavou a bolestivou smrt.

Mučení masem, solí či slepičími vejci: I bez složitých nástrojů to byly ohavné praktiky, při kterých lidé prožívali nesnesitelná muka

Chamtivost se nevyplácela

Historické záznamy dále hovoří o několika případech, kdy byli rozžhaveným zlatem trestáni chamtivci. Lidem, kteří utlačovali ostatní, jen aby získali co nejvíce zlata, bylo při popravě nalito tekuté zlato do chřtánu. Byla to neskutečně bolestivá smrt, která způsobila rozsáhlé popáleniny úst, hrtanu a jícnu. Člověk byl v podstatě na místě mrtvý.

Pokud by člověka nezabily popáleniny, tekutý kov by mu po chvíli ucpal dutiny, takže by došlo k udušení. Pára ze žhavého kovu by navíc nafoukla ostatní orgány, které by nakonec praskly. Množství použitého kovu tak do jisté míry určovalo, který z těchto účinků nastane jako první a kolik bolesti dotyčný před smrtí prožije.