Den Leifa Erikssona připomíná norského objevitele, který nejspíš vedl první evropskou expedici směřující až do Severní Ameriky.
Skoro 500 let před narozením Kryštofa Kolumba se skupina evropských námořníků vydala ze své domoviny, aby našla nový svět. Jejich vikingská loď se prokrájela kobaltovými vodami Atlantiku, jak se mohutný vítr opíral do její jediné plachty. Poté, co projeli neznámými vodami, Norové na palubě dřevěné lodě spatřili novou zem, vyhodili kotvu a vystoupili na pobřeží. Vstoupili na půdy Ameriky půl století před tím, než ji „objevil“ Kryštof Kolumbus.
První Evropané, kteří se dotkli americké půdy
Pro vůdce výpravy, Leifa Eriksoona, byly průzkumné plavby rodinným podnikem. Jeho otec, Erik Červený, založil první evropské osídlení na půdě Grónska poté, co byl asi roku 985 vypovězen z Islandu, protože zabil svého souseda. Jeho otec byl zase kvůli spáchání vraždy vykázán z Norska. Eriksson, který se nejspíš narodil na Islandu kolem roku 970, strávil své mládí na opuštěném Grónsku. Pak odplul do Norska, domova svých předků.
Tam ho král Olaf I. Obrátil na křesťanskou víru a pověřil ho očištěním země od pohanů pocházejících z Grónska. Eriksson obrátil svou matku, která postavila první křesťanský kostel, ale ne svého otce vyhnance. O jeho pouti do Nového světa kolem roku 1000 vypráví celé islandské ságy. Tyto norské legendy kolovaly ústním podáním, než byly ve 12. A 13. Století zapsány. Obě ságy podávají odlišný pohled na to, jak se Eriksson dostal do Severní Ameriky.
Dva prameny o prvním objeviteli
Podle Ságy o Eriku Rudém překročil Eriksson Atlantik omylem, když se vracel ze své výpravy do Norska po svém přijetí křesťanství. Sága Grónských ovšem jeho cestu do Ameriky nepokládá za náhodnou. Místo toho Vikingové slyšeli o podivné zemi na západě od Islandského obchodníka Bjorni, který už desítku let předtím minul Grónsko. Doplul pak k Severní Americe, ale nikdy nevstoupil na její pobřeží. Eriksson koupil jeho loď, najal posádku a zopakoval tuto cestu.
Po překonání Atlantiku dorazili Vikingové ke skalnaté a pusté zemi v současné Kanadě. Eriksson vystoupil na břeh a nazval zemi Hellulandem, což ve staré norštině znamená „Zem kamenných desek“. Podle badatelů mohl vystoupit na Baffinově ostrově. Norové pak pluli na jih do oblasti bohaté na dřevo, což byl nejspíš dnešní Labrador. Nakonec rozbili tábor na severním konci ostrova Newfoundlandu.