Zápach smrti a déšť mrtvol: Neuvěřitelný útok, který odstartoval největší katastrofu lidstva

Obléhání, mrtvoly a smrtící zápach. Tak si lidé představují začátek černé smrti. Vědci však dnes naznačují, že klíčovou roli sehrál obchod a klima, nikoli zbraně.

Foto: Marcin Konsek / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0

Středověký přístup k válčení neznal hranic, což potvrzuje i mrazivý příběh z roku 1346 z černomořského přístavu Caffa. Naše redakce zaregistrovala, že podle historických legend právě zde mongolští obléhatelé použili jednu z prvních forem biologické zbraně, když pomocí katapultů vrhali zamořená těla přímo za městské hradby.

Tento drastický obraz se nesmazatelně vryl do kolektivní paměti jako pomyslný startovní výstřel černé smrti v Evropě. Italský notář Gabriele de‘ Mussi popsal zkázu s děsivou plastičností: hory hnijících těl v ulicích a nesnesitelný zápach, který údajně otrávil vzduch i zásoby vody. Jak se však ukazuje, skutečný příběh největší pandemie lidských dějin je mnohem složitější a v mnoha ohledech ještě znepokojivější než samotná legenda o létajících mrtvolách.

Temná kronika, která stvořila nesmrtelný mýtus o biologické válce

Gabriele de‘ Mussi, notář z italské Piacenzy, sepsal své dílo Historia de Morbo kolem roku 1349. Obsahuje nejslavnější popis útoku, který bychom dnes označili za biologickou diverzi. Tatarské vojsko, které decimoval mor, se podle něj rozhodlo proměnit své mrtvé bojovníky ve zbraň hromadného ničení. Těla nakládali do vrhacích strojů a posílali je přes hradby janovské kolonie.

De‘ Mussi líčí, jak se hory mrtvých kupily v ulicích a jak tehdejší lidé bojovali s „zkaženým vzduchem“ (miasma), který považovali za hlavní příčinu nákazy. Právě proto kronika propojuje rozklad a smrt mnohem těsněji, než jsme zvyklí dnes. V redakci se domníváme, že ačkoliv je tento popis fascinující, má jeden háček – autor v Caffě během obléhání téměř jistě nebyl. Upozorňuje na to i epidemiolog Mark Wheelis v analýze z roku 2002, Jeho text je spíše literární kompilací dobových zpráv a vlastní představivosti, přesto se stal hlavním pramenem pro generace historiků.

Překvapivá vědecká zjištění o skutečném původu nákazy

Moderní historička Hannah Barker z Chicagské univerzity ve své revizní studii z roku 2021 přinesla zcela nový pohled. Podle jejího zkoumání pramenů mor do města dorazil pravděpodobně až po skončení hlavních bojů. Klíčovou roli v šíření nákazy na západ nehrály dramatické katapulty, ale mnohem prozaičtější obchodní síť. Šlo o lodní trasy s obilím, které putovalo ze Zlaté hordy do hladovějícího Středomoří.

Naše redakce upozorňuje, že tento obraz doplňuje i klimatický rozměr. Vulkanické erupce a následné ochlazení vedly v jižní Evropě k neúrodě, což vynutilo masivní dovoz zrna z černomořské oblasti. Právě v podpalubí těchto lodí, mezi pytli s obilím, se ukrýval skutečný nepřítel: bakterie Yersinia pestis. Navíc genetické výzkumy z roku 2022 potvrdily, že pandemie začala v oblasti dnešního Kyrgyzstánu už kolem roku 1338. Caffa tedy nebyla „nultým bodem“, ale jen jedním z mnoha uzlů v globálním řetězci smrti.

Proč se tato děsivá legenda v našich myslích stále drží?

Příběh o obléhání Caffy má v sobě vše, co lidská fantazie potřebuje: akci, zradu a jasně definovaného viníka. Je to dokonalá vypravěčská zkratka, která jediným momentem „vysvětlí“ obrovskou katastrofu. Proto se z de‘ Mussiho kroniky stal neustále se opakující motiv v učebnicích i dokumentech. Drastické obrazy se v historii často přepisují z jednoho příběhu do druhého bez ohledu na fakta.

Podobný mechanismus známe i z našich dějin. Traduje se například, že při obléhání Karlštejna husity byly přes hradby vrhány fekálie či mrtvoly, aby se mezi obránci rozšířily nemoci. Přestože moderní rešerše takové události v daném rozsahu nepotvrdily, obraz „biologické zbraně středověku“ je pro veřejnost příliš lákavý, než aby byl zapomenut.

Nedozírný rozsah tragédie, která navždy změnila tvář světa

Bez ohledu na to, zda mor přiletěl vzduchem v rozkládajícím se těle, nebo přicestoval v kožichu krysy na lodi, jeho dopady byly zdrcující. Podle údajů z Encyclopaedia Britannica zemřelo jen v Evropě mezi lety 1347 a 1351 zhruba 25 milionů lidí. Některé studie mluví o tom, že pandemie zahubila až 60 % populace západní Eurasie.

Celé vesnice se změnily v osady duchů a feudální systém se v základech otřásl. Kvůli zoufalému nedostatku pracovních sil prudce vzrostla cena práce, což paradoxně vedlo k postupnému zlepšení postavení přeživších poddaných. Středověký svět, který neměl o existenci bakterií ani tušení, stál proti neviditelnému nepříteli zcela bezbranný. Jediné, co tehdejším lidem zbylo, byl paralyzující strach a modlitby.

Hranice mezi uměleckým obrazem a historickým důkazem

Scéna z Caffy zůstává jedním z nejmocnějších výjevů středověku. Přesto se ukazuje, že největší nebezpečí nečíhalo v útoku mongolských vojsk, ale v samotném fungování tehdejšího světa. Skutečný mechanismus šíření černé smrti byl prozaičtější: obchodní lodě, blechy v nákladu a klimatická krize, která otevřela nové cesty pro šíření nákazy.

Namísto jednoho zloducha s katapultem zde stál globalizovaný středověký systém, který nevědomky rozváděl smrt do svých nejvzdálenějších koutů. Caffa tak zůstává připomínkou toho, jak snadno se realita promění v mýtus, když se lidstvo snaží pochopit nepochopitelnou katastrofu.