Co ve skutečnosti způsobilo úpadek starověkého Egypta aneb Z vrcholu neodvratný pád a ovládnutí cizinci

Starověký Egypt dodnes fascinuje obyvatele celého světa. Nejen svými památkami, mezi kterými vynikají především pyramidy, ale i tím, co vše tato civilizace dokázala. Přetrvala vlastně kolem tří tisíc let, což je v lidské historii něco nevídaného. Přesto se nakonec i ona zhroutila a území Egypta ovládly jiné mocnosti. Zánik tohoto fascinujícího státního útvaru má řadu důvodů, které se zkombinovaly dohromady. Mohou být i poučením pro dnešek.

Nová říše byla vrcholem Egypta

Egyptská říše má tři hlavní období, ale její vrchol přišel v době takzvané Nové říše, která se datuje do období let 1550 až 1070 před naším letopočtem. Tehdy vládlo několik dnes nejznámějších faraonů jako Ramesse II., Tutanchamon a další. Říše tehdy dosáhla i územního vrcholu, protože ovládala nejen samotné své území na dolním toku a deltě Nilu, ale i rozsáhlé části Blízkého východu. Ovšem začínala čelit několika okolnostem, které ji značně oslabovaly.

Jednou bylo asi 150 let trvající období sucha, které postihlo nejen Egypt, ale i mnoho národů v okolí Středozemního moře. To samozřejmě vedlo k ekonomickým krizím a migracím, kdy celé národy hledaly nové příležitosti. S tím se potýkal poslední velký faraon Nové říše Ramesse III., kterému se podařilo zastavit invazi mořských národů v roce 1177 před naším letopočtem. Ty pocházely někde z oblasti západního Středomoří a byly hnány zoufalstvím vyvolaným suchem. Bohužel sám faraon byl zavražděn kvůli žárlivosti jedné své manželky.

Faraoni, kteří nastoupili po něm, se již za silné označit nedají. V říši stále více bujela byrokracie a korupce, což ve spojení s ekonomickými problémy a tlakem okolí mělo velmi negativní vliv. Egypt začal ztrácet území, která měl pod kontrolou. Existují náznaky, že v zemi se vyskytly i epidemie. Poslední faraon Ramesse XI. nedokázal čelit povstání vyvolanému hladomorem a Núbijci. Období Nové říše tak v roce 1070 před naším letopočtem končí.

Cizinci na faraonském trůně

Další období jsou poznamenaná snahou rozvrácený Egypt stabilizovat. Faraonové se ale již nerekrutovali z rodilých Egypťanů. Nová dynastie pocházela nejprve z řad libyjských národů. Po nich následovali nubijští a kušitští faraonové. Další, kdo se o Egypt zajímal a měl zde své zájmy, byla Perská říše. I její vládci se snažili prezentovat jako faraonové, i když ne příliš úspěšně. Nakonec je porazil Alexander Veliký a na faraonský trůn nastoupila dynastie Ptolemaiovců makedonského původu.

iZdroj fotografie: Pixabay

Pokoušeli se zemi stabilizovat a dosáhli v tom některých úspěchů, i když záleželo i na schopnostech jednotlivých panovníků. V posledním století před naším letopočtem museli čelit stále rostoucímu vlivu Římské říše. Poslední egyptská císařovna, Kleopatra, se musela zaplést do občanské války v Římě – i když nechtěla. Postavila se na stranu Marca Antonia. Prohráli ale bitvu u Actia a nakonec spáchali sebevraždu. Egypt se poté nadlouho stal součástí Římské říše.