Živé děti zavřela do rakví, napsala jejich jména na papír a zakopala hluboko pod zem. Irena S. tak zachránila 2 500 nevinných životů

Jeden z nejtragičtějších osudů židů v Evropě se točí okolo varšavského židovského ghetta. Zde nacisté po obsazení Polska shromáždili kolem 400 tisíc polských židů, kteří zde žili sice v bídných podmínkách, ale relativně bezpečně. Vše se změnilo v roce 1942, když je režim začal vozit do vyhlazovacích táborů a později zde vypuklo i povstání. Část Poláků se tehdy obyvatelům ghetta snažila pomoci. Jednou z nejvýznamnějších a málem zapomenutých postav byla Irena Sendlerová, které za život vděčí 2 500 židovských dětí.

Židů se zastala již před válkou

Sendlerová vyrůstala v polské rodině a již její otec byl známý poskytováním humanitární pomoci lidem v nouzi včetně židů. Jako mladá studentka se Sendlerová zastala polských židů, když se postavila proti systému ghettových lavic, ve kterých v Polsku bývali segregováni židovští studenti. Nakonec se stala pracovnicí varšavského odboru sociální péče, kde zůstala pracovat i po okupaci Polska Německem v roce 1939.

Díky svému postavení měla přístup do židovského ghetta, které ve Varšavě začali Němci organizovat. Státní orgány židům nesměly oficiálně žádnou pomoc poskytovat, ale měly do oblasti přístup. Hlavně kvůli zdravotní situaci, protože neustále panovala obava, že by se z ghetta mohly do zbylých částí Varšavy rozšířit nějaké nemoci. Sendlerová, která byla příslušnicí levicové Polské socialistické strany, začala do ghetta nosit léky a potraviny, ale pomáhala také pašovat lidi ven a nalézat jim úkryt.

Sanitka s falešným dnem

Postarat se chtěla hlavně o děti. I když v ghettu panovaly bídné podmínky, židé nechtěli posílat děti od svých rodin. Vše se ale změnilo v létě 1942, kdy nacisté začali organizovat hromadné transporty do vyhlazovacích táborů. Spolu s dalšími ženami Sendlerová vytvořila organizaci Žegoda, později stála v čele jejího dětského oddělení, které pašovalo děti z ghetta. Používala různé úkryty, kdy je nesla v tašce nebo umístila do falešného dna sanitky či vytvářela cesty sítí kanálů.

iZdroj fotografie: Mariusz Kubik / Creative Commons / CC BY

Ovšem propašováním malých dětí z tábora práce začínala, bylo je třeba především ukrýt. Organizace proto vyhledávala rodiny, které by se o ně postaraly, nebo je umísťovala do sirotčinců a na další místa. Zařizovala pro ně také falešné doklady. Sendlerová si vedla pečlivé záznamy, aby v budoucnu bylo možné děti najít a spojit je s příbuznými. Dokumenty zavřela do sklenic a zakopala, protože kdyby padly do rukou nacistům, mohli by děti najít a zabít nejen je, ale i lidi, kteří je ukrývali.

Nacisté Sendlerovou podezřívali a v říjnu 1943 ji zatkli. Ale ani při mučení neprozradila nic o záznamech a ukrytých dětech. Byla nakonec odsouzena k smrti, ale jejím spolupracovníkům se podařilo podplatit stráže, mohla proto utéci a do konce války se ukrývala. V Polsku byla aktivní i po válce, v 80. letech se stala členkou hnutí Solidarita. Na její činnost se téměř zapomnělo, ale v 90. letech ji znovuobjevilo několik amerických školáků. Nakonec byla oceněna izraelskou poctou Spravedlivý mezi národy. Zemřela v roce 2008 ve věku 98 let.