Na stupních vítězů stála vedle sovětské soupeřky a během sovětské hymny odvrátila hlavu. Nenápadné gesto Věry Čáslavské se na olympiádě proměnilo v tichý, ale jasný protest.
V Mexiku získala čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile a stala se miláčkem publika. Po návratu ji však komunistický režim odstavil, zakázal jí trénovat i veřejně vystupovat. Musela si dokonce změnit jméno, aby se nějak uživila! Z olympijské hvězdy se zkrátka během okamžiku stala nepohodlná osoba. Její příběh tak není jen o sportu, ale o odvaze nést následky vlastního postoje.
Stačil tichý vzdor a Věra už měla problém
A co se vlastně stalo? Na první pohled vlastně nic moc. Když stála na stupních vítězů vedle sovětské soupeřky, sklonila hlavu a lehce se od ní odvrátila. Bylo to vcelku nenápadné gesto, žádné teatrální divadlo. Jenže přesto právě tenhle okamžik vstoupil do dějin. Československá gymnastka Věra Čáslavská tím totiž během olympiády v Mexiku 1968 vyjádřila tichý, ale zcela jasný nesouhlas s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. A to se zkrátka a dobře neodpouští.
Olympiáda, která byla víc než jen sport
Mexiko 1968 tehdy totiž nebylo jen o rekordech (padlo jich tehdy 43), ale také o napětí a politických symbolech (reprezentovalo tedy přesně to, čemu se současné olympijské hry snaží vyhnout). A vlastně se nebylo čemu divit. Jen deset dní před zahájením her mexická armáda brutálně potlačila studentské protesty na náměstí Tří kultur. Svět byl v pohybu – a olympijské hry se staly jeho zrcadlem.
A svět to cítil. Američtí sprinteři Tommie Smith a John Carlos zvedli při vyhlašování výsledků pěst v černých rukavicích na podporu hnutí Black Power. Politika? Ale kdeže. Byla to olympiáda, kde sport a politické smýšlení prostě nešly oddělit. Ne jako dnes, kdy se z podobných symbolů či nápisů na helmě udělují zákazy.
A do této atmosféry přijela i Čáslavská. Už tehdy byla hvězdou – z Tokia 1964 si odvezla tři zlaté medaile a doma jí přezdívali „Zlatá Věra“. Očekávání byla velká. A své publikum v Mexiku nezklamala – svou sbírku totiž ještě rozšířila: získala čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile. Byla na vrcholu kariéry. Jenže pak přišel okamžik, který všechno změnil.
Normalizační režim jí její postoj nezapomněl. Byla vyřazena ze sportovních struktur, nesměla cestovat ani oficiálně trénovat. Nemohla pracovat ve svém oboru a dlouhá léta byla odsunuta na okraj veřejného života. Byly časy, kdy dokonce vystupovala pod jiným jménem, aby mohla vůbec pracovat a uživit rodinu. Přesto tajně pomáhala mladým gymnastkám a zůstala věrná sportu, který milovala.
Uplynula řada let, než se mohla vrátit do veřejného života. Teprve po roce 1989 působila v Českém olympijském výboru i v politice a stala se symbolem nejen sportovní velikosti, ale i občanské odvahy. Bohužel tu ale nepobyla dlouho. V roce 2015 jí byla diagnostikována rakovina slinivky břišní. Zemřela 30. srpna 2016 ve věku 74 let.
Jak byste se dnes na podobné gesto dívali vy?
PŘEČTENÍ: 8042
PŘEČTENÍ: 8559
