V roce 1929 vichr mrštil cukráře pod jedoucí vlak a matku s kočárkem do příkopu. Od té doby se podobná bouře v Česku neopakovala

Večer 4. července 1929 se přes české země přehnala větrná bouře, která za necelou hodinu zabila nejméně 32 lidí a zanechala spoušť od Prahy po Hradec Králové.

Foto: Public Domain Pictures

Cukrář Zikán ze Svítkova u Pardubic tlačil toho večera zmrzlinářský vozík podél železniční trati. Vítr ho strhl na koleje přesně ve chvíli, kdy projížděl vlak. V Opatovicích nad Labem se paní Nosálová vracela domů se čtyřmi dětmi a kočárkem. Bouře ji zastihla na otevřeném prostranství, padající větve ji srazily k zemi, kočárek převrhly. Žena zůstala v bezvědomí až do rána, jedno z dětí později zemřelo v hradecké nemocnici. Tyto dva příběhy, zachycené v obecních kronikách a listu Východočeský republikán, se staly symboly katastrofy, kterou si Pardubicko pamatuje dodnes. Zbytek Česka ji ale téměř zapomněl, mimo jiné proto, že pro ni tehdy neexistovalo ani jméno.

Bouře, která neměla název

Dobové noviny psaly o vichřici, smršti, orkánu. Svědci mluvili o konci světa. Meteorologové teprve o desítky let později začali pro tento typ jevu používat termín derecho, rozsáhlou konvektivní větrnou bouři s dlouhou souvislou dráhou škod. Právě tím událost z roku 1929 byla.

Nešlo o lokální poryv nad Pardubicemi. Podle studie Brázdila a kolektivu publikované v časopise Natural Hazards and Earth System Sciences se ničivý pás táhl od Bodamského jezera přes Rakousko a české země až do polské Velkopolsky, od oblasti Vídně po severní Braniborsko. Stanice Praha-Karlov naměřila nárazy 28,9 m/s, ale samotné číslo z anemometru sílu bouře nevystihuje. Stržená věž děkanského kostela v Pardubicích, poškozená Zelená brána, rozvrácené stodoly, vyvrácené ovocné sady a 3 miliony kubíků polomového dřeva v lesích mluví o něčem výrazně silnějším.

Třicet dva mrtvých za jednu hodinu

Bezpečně doložený počet obětí v českých zemích je 32. Sedm lidí zahynulo v Hradci Králové, pět v Pardubicích. Mechanismy smrti byly děsivě rozmanité: padající trámy a štíty budov, vyvrácené stromy, utržené elektrické dráty. V Praze zemřel muž poté, co se dotkl telefonního drátu shozeného na elektrické vedení. Na pardubickém venkově zabila ženu utržená drátěná linka, dělníka zabil zřícený štít domu.

Pomoc přicházela pozdě, někdy až ráno. Žádný integrovaný záchranný systém neexistoval, žádná výstraha nepřišla. Lidé na polích a cestách byli odkázáni sami na sebe. Právě případ Nosálové ukazuje, jak vypadalo přežívání: zraněná žena s dětmi ležela v terénu celé hodiny, než ji někdo našel.

Ekonomické následky přežily bouři o měsíce. Bakalářská práce Lukáše Pokorného z Univerzity Pardubice dokumentuje, jak se na Pardubicku akutně sháněla střešní krytina a vyčerpaly kapacity cihelen. Katastrofa neskončila ve chvíli, kdy přestal vítr.

Proč se to neopakovalo, a proč by mohlo

Derecha ze střední Evropy nezmizela. Miloslav Staněk ve své studii z roku 2025 identifikoval 48 středoevropských případů jen mezi lety 2000 a 2023. Jev vzniká při specifické kombinaci podmíněné instability atmosféry, dostatku vlhkosti a výrazného střihu větru v hloubce atmosféry. Ve střední Evropě přitom může derecho vzniknout i při nižší energii instability než v amerických Velkých pláních; silnější střih větru nižší energii do určité míry kompenzuje.

Výjimečnost roku 1929 nespočívá v tom, že by šlo o poslední derecho nad českým územím. Spočívá v rozsahu a společenském dopadu: plošný zásah hustě obydleného území bez jakéhokoli varování, bez připravených záchranných složek, bez pojistných mechanismů. Evropské klimatické studie naznačují, že prostředí příznivé pro silné konvektivní bouře se v teplejším klimatu rozšiřuje. Říct, že „derech bude určitě víc“, by bylo předčasné. Říct, že některé ingredience rizika sílí, je podle dostupných dat oprávněné.

Dnes by výstraha přišla. Ale kolik času by dala?

ČHMÚ dnes pracuje s více numerickými modely a vydává expertní krajské textové předpovědi na jeden až pět dní dopředu. Když se v červnu 2023 rýsovala organizovaná bouřková situace, meteorologové veřejně varovali před možností obloukové linie bouří s nárazy kolem 110 km/h, velkými kroupami a nočním postupem systému. Potenciál prostředí lze číst dny dopředu. Přesný koridor a maximum škod se ale upřesňují v řádu hodin.

Klíčové pravidlo zní jednoduše: při očekávání extrémně silné bouře je pobyt venku na otevřeném prostranství nebo pod stromy zásadní chyba. Rozhodující je dostat se včas do pevného objektu ještě před příchodem větrného čela. Paní Nosálová v roce 1929 tu možnost neměla. Dnes ji má každý, kdo sleduje předpověď.

Rok 1929 zůstává v české meteorologické historii osamělý ne proto, že by podobný jev nemohl přijít znovu, ale proto, že žádný další nezasáhl tak tvrdě tak nepřipravené území. Kroniky si ho pamatují v hrůzných detailech. Celostátní paměť ho téměř vytěsnila, i proto, že pro něj tehdy neexistoval srozumitelný jazyk. Teď už existuje.