Jednoho dne odejdou a už se nevrátí: Záhada tisíců Japonců
Existují firmy, které vám pomohou zmizet přes noc. Fenomén johatsu odhaluje odvrácenou tvář moderního Japonska.
Obsah článku
Představte si, že jednoho rána vstanete, políbíte drahou polovičku, zamáváte dětem a odejdete do práce. Jenže do ní nikdy nedorazíte. Ani se nevrátíte na večeři. Prostě prásknete do bot, přetrháte všechny vazby a začnete znovu v jiném městě a s úplně čistým štítem. Věřte nebo ne, ale v Japonsku je to krutá realita tisíců lidí. Říkají jim johatsu, což v doslovném překladu znamená vypaření nebo sublimace. Protože zmizí přesně tak, jako když se horká pára rozplyne ve vzduchu.
Kultura hanby mnohdy vyústí v životní restart
Možná si říkáte, proč by to někdo dělal? V zemi vycházejícího slunce hraje stále chtě nechtě prim reputace a čest. Jakmile tam člověk ztratí tvář, je to pro něj společenská smrt. Neúspěch u zkoušek, krachující firma nebo rozvod se tady bohužel i přes pokračující modernizaci společnosti stále ještě nebere jako životní lekce, ale jako nepřekonatelná hanba pro celou rodinu.
Takže místo aby Japonci čelili sousedům a příbuzným, raději zvolí únik. Ročně se takto do neznáma vydá 80 až 90 tisíc lidí. A nejde jen o peníze. Často jde o únik před toxickými vztahy nebo šikanou na pracovišti, které se říká pawa hara (power harassment). V Japonsku se zkrátka o problémech nemluví, tam se buď mlčí, nebo mizí.
Profesionální únosci za úplatu
Možná si říkáte, jak se v dnešní digitální době plné kamer a GPS dá jen tak zmizet. A tady přichází na scénu další fenomén: yonige-ya, tedy v překladu noční stěhováci. Jsou to specializované agentury, které vám s tím vypařením pomůžou. Přijedou v noci, bleskově vás sbalí a odvezou na tajné místo. A za tuhle službu si účtují klidně padesát až sto tisíc korun.
Zajímavostí je, že majitelé těchto firem jsou často sami bývalí johatsu, kteří kdysi utekli a teď pomáhají ostatním v podobné bryndě. Policie do toho navíc moc nešťourá. Pokud dospělý člověk odejde dobrovolně a není podezření na zločin, strážci zákona se drží zpátky kvůli extrémně přísným zákonům na ochranu soukromí. Příbuzní tak mají smůlu. Nemají nárok na výpis z účtu ani na lokalizaci telefonu. Pokud nemáte na drahého soukromého očka, váš blízký je prostě fuč.
Život v šedé zóně
Ti, co zmizí, často končí v různých odlehlých čtvrtích (jednou takovou je například tokijská San’ya). Je to místo, které na oficiálních mapách skoro nenajdete a kde se na nějaké papíry moc nehraje. Lidé tam pracují za hotové, bydlí v levných ubytovnách a nikdo se jich na minulost neptá. Je to takový stát ve státě pro ty, kteří už oficiálně neexistují.