Ještě před vznikem panteonů dalších starověkých civilizací skloňují některé dávné texty bohy Anunnaki. Jejich popis, počet i role si však poměrně často odporují.
Ještě před panteonem bohů starověkého Řecka a Egypta se na Středním východě usídlili bohové staré Mezopotámie. Tyto bytosti Anunnaki sloužily jako hlavní božstva starověkým Sumerům, Akadům, Asyřanům a Babyloňanům. Šlo o sumerské bohy, nejmocnější ze všech panteonů a potomky nejvyšších bytostí. Konkrétně An a Ki, boha nebe a bohyně Země. Jejich posláním bylo řídit osudy veškerého lidstva na této planetě.
Božští Anunnaki z jiné planety
Mýtus pocházející z Babylonu pak uvádí, že bylo celkem 600 Anunnaki. Z nich mělo 300 střežit nebe a dalších 300 hlídat z podsvětí. Přesuneme se teď do 19. století, kdy archeologové objevují ve starém Babylonu desítky hliněných tabulek. Tato sbírka byla natolik rozsáhlá, že jejich kompletní překlady trvají dodnes. Zecharia Sitchin pak napsal knihu, která obsahuje překlady 14 kusů spojených s bohem Enki a „planetou 12“.
Autor tvrdí, že podle starých Sumerů k nám bohové Anunnaki přišli z mytické planety Nibiru. Ta má podle Sitchina protáhlou oběžnou dráhu trvající 3 600 let. Když byla Nibiru blízko Zemi – v dávné minulosti – rozhodli se nás Anunnaki navštívit. Bylo to před 450 000 lety a přistáli tehdy právě v Sumeru. Jenže proč vlastně tahle návštěva Země? Potřebovali zlato na opravu vlastní atmosféry, ale nedovedli ho sami vytěžit.
Lidstvo jako horníci mimozemské civilizace
Právě z toho důvodu stvořili rasu lidí, kteří měli tuto práci provést. Sitchinovy knihy se prodaly miliony kusů. Spolu s Erichem von Dänikenem a Rusem Immanuelem Velikovským tak tvoří triumvirát pseudohistoriků. Ti věří, že tyto historické texty jsou něco víc než jen mytologie a pověsti. Babylonské texty jsou podle nich něco jako vědecké deníky. Místo, aby Anunnaki vnímali jako božské bytosti, pokládají je za mimozemšťany.
Lidé byli tudíž nuceni sloužit svým mimozemským učitelům, kteří potřebovali pozemské nerostné bohatství k udržení vlastní civilizace. Vedoucí učenci po celém světě však tato tvrzení Sitchina a ostatních jasně odsuzují. Starověké texty z Babylonu jsou právě to, co jsou – příběhy psané dávnými národy, které se snaží vysvětlit svět kolem sebe. A to takovým způsobem, který jim v jejich době a s dostupnými znalostmi dával smysl.
Vědecké odmítnutí a starověká pokrokovost
Moderní věda a kolektivní znalosti lidstva ale od té doby přece jen pokročily. Umíme vysvětlit záplavy, astronomii, zvířata a také spoustu dalších konceptů. Všechny tyto události a mechanismy by přitom právě tito lidé nevyhnutelně považovali za práci božských bytostí. Není pochybností o tom, že Babyloňané byli technologicky vyspělejší, než se kdysi tvrdilo. Hliněná tabulka přeložená v roce 2015 ukazuje jejich přesná hvězdná pozorování.
Spočítali například oběh Jupiteru, a to 1 400 let před Evropany. A 1 000 let před Řeky vynalezli dokonce trigonometrii. Měli tedy přístup k vysoce výkonným počítačům, které jim dovolily takové propočty? Nikdo neví, co si Sumerové mysleli, když psali texty pojednávající o Anunnaki. Historici tudíž tvrzení o návštěvě z Nibiru odmítají. Fandové mimozemšťanů zase tvrdí, že starověké národy nemohly fungovat bez vnější pomoci.