Vědci hledají místa, kde čeští krajináři malovali. Porovnáním s dnešním stavem čtou, jak kolektivizace přepsala reliéf Vysočiny
Jamborovy louky u Rokytna kdysi kvetly blatouchy a prstnatci. Badatelé z Ústavu geoniky dnes na stejném místě nacházejí odvodněnou půdu a zarůstající meze.
Obsah článku
Souřadnice 49,59561° severní šířky a 16,07176° východní délky leží nedaleko Rokytna na Žďársku. Josef Jambor tu v roce 1953 rozestavil stojan a namaloval Rokytenské louky, plátno o rozměrech 74 × 100,5 centimetru, které dnes visí v tišnovské galerii nesoucí jeho jméno. Na obraze se vlní pravidelně kosené vlhké louky plné květů. Když na totéž místo po sedmi desetiletích dorazil geograf Petr Halas s kolegy, našel odvodněné pozemky, pastviny a pár ostrůvků mokřadu, kde se ještě drží zbytky původní flóry. Úpatí Kříbů mezitím zastavěly domy. Právě v takových chvílích podle nás projekt „Vcházení do obrazů“ ukazuje svou největší sílu: proměnu krajiny nedokládá obecnou poučkou o kolektivizaci, nýbrž konkrétním bodem na mapě, malbou a seznamem rostlin, které odsud zmizely.
Malíř jako svědek: jak vědci z Ústavu geoniky hledají místa z obrazů
Projekt s úředním názvem „Podpora turistického ruchu vcházením do krajinomalby a fotografie“ vedl Halas z Ústavu geoniky AV ČR. Spolupracovaly na něm Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně a také Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Podle databáze STARFOS běžel od začátku roku 2019 do konce roku 2022, uznané náklady činily 11,644 milionu korun a stát z nich uhradil 9,153 milionu.
Badatelé se soustředili na plátna a snímky zhruba do 60. let minulého století. Zachycují tedy krajinu, kterou ještě neproměnilo scelování polí. Na obrazech se objevují nescelené pozemky s mezemi, neregulované potoky s rybníky, pastviny i drobné odvodňovací stružky.
Pátrání po stanovišti malíře připomíná detektivní práci. Výchozím vodítkem bývá název díla a znalost míst, kde autor pobýval. Teprve potom přichází na řadu kartografie:
- císařské otisky stabilního katastru prozradí pomístní jména, z nichž se dá vyčíst dřívější využití pozemků i ráz vegetace,
- letecké snímky z 50. let nabízejí měřítko i přesnou orientaci,
- digitalizované mapy od prvního vojenského mapování po současnost ukážou, jak se měnila síť cest a hranice polí,
- 3D model na Mapy.cz pomůže ještě před výjezdem odhadnout linii horizontu.
Následuje terén, srovnávací fotografie a rozhovory s pamětníky. Místní lidé hledání výrazně zrychlí a přidají drobné historky, které v archivech nenajdete. Některé malby však bez takové znalosti určit nelze vůbec. U fotografií navíc lokalizaci komplikuje les, který mezitím vyrostl a změnil obrys obzoru.
Milovy, Blatiny, Rokytno: krajina Vysočiny po kolektivizaci
Rudolf Hanych namaloval v roce 1971 Podzim na Milovech, olej o rozměrech 50 × 70 centimetrů, který patří Horácké galerii v Novém Městě na Moravě. Kdo se dnes postaví na Hanychovo místo, hledí do březového hájku starého zhruba třicet let. Popředí, které malíř zaplnil otevřeným prostorem, pohltily stromy.
Jamborův Jarní pohled na Blatinách z roku 1957 vypráví podobný příběh jiným jazykem. Chalupy, které na plátně svítí uprostřed polí, se dnes krčí mezi náletovými dřevinami. Většinu orné půdy kolem nich mezitím zatravnili.
Halas tyto proměny shrnuje přímočaře. Za posledních padesát až sedmdesát let podle něj krajina zhoustla dřevinami a rumištními bylinami a ztratila přehlednost, přičemž zároveň přibylo zástavby. Odborná studie z projektu, publikovaná v roce 2021 v časopise Journal of Landscape Ecology, ten dojem podkládá trendy: ubývá orné půdy, rozšiřují se trvalé travní porosty a dřevinná vegetace a v obcích roste podíl zastavěných a rekreačních ploch.
Srovnání proto bývá spíš zklamáním. Neodchází jen výhled. Mizí čitelná struktura, kterou tvořily meze, květnaté louky a průhledy do dálky, jež dnes zakrývá křoví.
Krajina ovšem nezmizela beze stopy. Halas zmiňuje ojedinělé vzácnější rostliny na mezích nebo zbytek borůvčí v opuštěném úvozu. Některé staré meze přežívají jako poslední pamětníci dřívějšího hospodaření. Studie snímků ze Žďárských vrchů navíc dokládá, že tradiční uspořádání krajiny se místy udrželo až do 70. let.
Zmizelé blatouchy a prstnatci: co plátna prozrazují o rostlinách Vysočiny
Botanický komentář k Rokytenským loukám, otištěný v čísle 4/2020 časopisu A / Věda a výzkum, patří k nejpůsobivějším výstupům celého projektu. Vlhké louky, které Jambor zachytil, hostily druhy, jež dnes v okolí Rokytna hledáte marně nebo jen v nepatrných zbytcích:
| Druh | Stav dnes |
|---|---|
| blatouch | ustoupil spolu s odvodněním |
| rdesno hadí kořen | zbytky v zamokřených ostrůvcích |
| pcháč různolistý | na ústupu |
| pětiprstka obecná | citlivý druh někdejších luk |
| prstnatec májový | vázán na vlhké louky, které zmizely |
| hvozdík kropenatý | součást původní druhově bohaté flóry |
Ne každou rostlinu přitom odborníci přečetli přímo z tahů štětce. Některé druhy se s malbou a lokalitou pojí přímo, jiné rekonstruovali z kombinace obrazu se starými floristickými záznamy a mapami. Pomohla také znalost stanoviště.
V tom tkví i hranice metody. Zmíněná odborná studie upozorňuje, že plátno je jen tak spolehlivé, jak věrně krajinu zachytil malíř. Jambor je pro badatele mimořádně cenným autorem, protože krajinu podle dobových svědectví vnímal realisticky. Podobných děl, která lze přesně umístit do terénu, je ve sbírkách relativně málo. O to víc váží každé, u něhož se lokalizace podaří.
Zda byla Vysočina před kolektivizací krásnější, nechávají vědci stranou. Plátna dokládají něco hmatatelnějšího. Krajina byla jemněji členěná a druhově pestřejší, louky se pravidelně kosily a meze plnily svou funkci. Estetický verdikt si každý návštěvník vynese sám, až se postaví na místo, kde kdysi stál stojan.
Mapy, knihy a Malířská stezka: kam se vydat po stopách krajinářů
Hlavní projekt sice skončil s koncem roku 2022, jeho plody však zůstávají dostupné. V roce 2021 vyšla kniha Vcházení do obrazů Josefa Jambora, která rozebírá přes šest desítek jeho pláten a propojuje je s mapami, fotografiemi i vzpomínkami pamětníků. O rok později následoval 431stránkový svazek Vcházení do obrazů a fotografií, mapující krajinomalbu a krajinářskou fotografii Moravy a přilehlých částí Čech. Mezi autory, jimž se projekt věnoval, figurují vedle Jambora a Hanycha také František Kaván, Oldřich Blažíček a Ota Bubeníček.
Výstavy obešly v letech 2021 a 2022 Tišnov, Nové Město na Moravě, Šlapanice, Předklášteří, Zlín a Znojmo. Záběr projektu přitom sahá daleko za hranice Vysočiny. Národní památkový ústav do něj zapojil hrad Landštejn, který odborníci zkoumali podle obrazu Františka Richtera Landštejn od západu z roku 1812.
Pro výlet se nejvíc hodí mapy na webu Vcházení do obrazů. Nabízejí samostatnou vrstvu pro krajinomalbu a pro krajinářskou fotografii a mapové soubory si můžete stáhnout. Postup v terénu je jednoduchý:
- Vyberte si v mapě konkrétní dílo a ověřte, zda má uvedené souřadnice a směr záběru.
- Na místě porovnejte pevné body, jako je kostelní věž nebo rybník.
- Všímejte si cestní sítě a mezí, které často prozradí, kde krajina zarostla.
- U obrazů bez přesné lokace počítejte s vlastním pátráním.
Nejpohodlnější variantou je Malířská stezka kolem Svratky. Desetikilometrový okruh se sedmnácti panely vznikl v srpnu 2023 a připomíná mimo jiné Hanycha, Jambora, Kavána, Bubeníčka a Josefa Fialu. Navazuje na ni Halasova výzva z roku 2024, jež hledala obrazy krajinářů z první poloviny 20. století pro výstavu ve Svratce. Ta proběhla v létě 2025 a letos ji má doplnit brožura.
Zapojit se může i veřejnost. Obec Radostice prosila místní o zapůjčení starých fotografií a tišnovská galerie v roce 2025 vyzvala návštěvníky, aby našli stanoviště Jamborova obrazu Pohled na Tišnov z Pulkrábek z roku 1929 a poslali dnešní snímek. Pátrání po malířích tak pokračuje i bez grantu, v rukou lidí, kteří krajinu kolem sebe znají nejlépe.