Tragický život vražedkyně „Tyfové Mary“: Zlověstná kuchařka nevědomky držela v hrůze celý New York po dobu 10 let

Do vědeckého pojmosloví se dostal případ Mary Mallonové, kuchařky z počátku 20. století, která si při přípravě pokrmů často nemyla ruce. Následně nakazila nebezpečnou nemocí řadu lidí po celém New Yorku a je známá jako „Tyfová Mary“. Pozoruhodná historie nejznámější nositelky břišního tyfu začala ještě předtím, než přišla na svět. Lze vysledovat jisté paralely s akčním hororem „Blade“ s Wesley Snipesem. Tady se ale krev sát nebude.

Zabiják upírů, nebo posel smrti?

V roce 1869 onemocněla Maryina matka tyfem během těhotenství. Avšak nezemřela ani ona, ani její miminko. Dokonce porodila zcela zdravé dítě. Podle badatelů byla Mary nakažená už tehdy, nestala se ale bojovnicí s nemrtvými. Místo toho usmrtila mnoho dalších lidí, ačkoli zpočátku nevědomky. Vyrostla jako normální dítě a v pubertě emigrovala s rodinou do USA, kde si rychle zvykla. Ve 20 letech získala práci kuchařky u bohaté rodiny v New Yorku, něco ale bylo špatně.

iZdroj fotografie: Public Domain

Lidé kolem ní náhle umírali, ji však nešlo z ničeho obvinit. Postrádala motiv a sama vypadala naprosto zdravě. Příčina byla i tak zřejmá, hned po jejím příjezdu se totiž rozšířil břišní tyfus. To bylo bráno jako špatné znamení a Mary práci ztratila. Jako křesťanka pomáhala i nemocným, to ale věci jen zhoršilo. V letech 1900–1907 tak změnila zaměstnavatele dokonce 7krát. Roku 1906 se ocitla v rodině bohatého bankéře Charlese Warrena.

Pátrání po zdroji, nalezení vzorce

Ten si na konci srpna pronajal letohrádek, záhy polovina rodiny onemocněla. Pronajímatel – George Thompson – se ale staral o svou investici a chtěl zjistit, odkud se nákaza vzala. Nejenže najal sanitárního inženýra George Sopera, ale věděl také něco o tyfu. Soper zkoumal veškerá ohniska ve státě a velmi rychle našel shodu s pohybem Mary Mallonové. Ovšem bez ohledu na rychlost jeho postupu byla Mary a tyfus rychlejší a umírali další lidé.

iZdroj fotografie: Public Domain

Mary se bránila jakémukoli testování, podle jejích slov ji už lékař vyšetřil a nic nenašel. Pro úřady hrály však větší roli argumenty lékařů, nikoli kuchařky. Mary byla proto zatčena a podrobena testům ve vězeňské nemocnici. V jejím žlučníku se našlo ložisko bakterií a ona přiznala, že si při práci často nemyla ruce. Takový přístup vzal soud jako nepřijatelný a Mary poslal na tři roky do karantény na newyorském ostrově North Brother. Nucená izolace však irskou kuchařku nadmíru dráždila.

Propustka na svobodu a návrat k vaření

S režimem se nesmířila a nakonec se obrátila na soukromou laboratoř, která ji překvapivě prohlásila za zdravou. Tento výsledek se pro ni stal argumentem k propuštění. Pod podmínkou, že bude pečlivě dbát o hygienu a nepřiblíží se k cizímu sporáku, se Mary ocitla 19. února 1910 opět na pevnině. Zbývala jí jen práce pradleny, která byla ovšem o dost hůře placená. Mary si změnila jméno na Brown a vrátila se k vaření.

Nijak ovšem nezměnila své návyky, takže záhy vznikla nová tyfová ohniska. Sama se cítila zdravá, dokud ve věku 63 let nedostala mrtvici a napůl neochrnula. Za 6 let zemřela na zápal plic. Pitva ukázala tyfus, který se hostitelky ani nedotkl. Přesný počet nakažených nikdo nezná, spolehlivě se ví jen o 3 lidech, kteří zemřeli přímo po kontaktu s Mary. Historici však mluví minimálně o 50 nakažených osobách. Tehdejší doba zdravotním záznamům moc nepřála.

Zdroj: NCBI