Při těžbě rašeliny bylo v květnu 1950 nalezeno mrtvé tělo. Nálezci sice zavolali policii, jenže to byla práce spíše pro archeology, protože mrtvola byla mnohem starší.
Tělo známé dnes jako Tollundská mumie patřilo někomu, kdo zemřel v rašelině už během doby bronzové. Podle všeho byl Tollundský muž zabit, konkrétně oběšením, na což ukázala oprátka objevená po odstranění rašeliny. Celá věc má ale jeden podivný prvek – na mrtvole je totiž jasně patrný úsměv. Nejednalo se tedy ani o loupežnou či jinak běžnou vraždu, ani o popravu odsouzence. Smrt neznámého byla nejspíše zabitím rituálním.
Neúplný příběh Tollundské mumie
Stav mumifikovaného těla, potrava před smrtí i další okolnosti už jsou dnes částečně známy. Vysokou zásluhu na tom má Nina Nielsen z dánského muzea Silkeborg a její archeologický tým. Kromě jiného v nedávném výzkumu této věci opět prozkoumali obsah střev mumie. Provedli to v naději, že konečně naleznou příčinu smrti nešťastníka. Mumie měla při nalezení klidný výraz, ležela na boku a byla zcela nahá. Na tváři jí hrál téměř blažený úsměv.
Jediným oblečením byl opasek a kožená kápě. Pokud by se v močále rozložilo oblečení na těle, zanechalo by na těle otisky. Obličej se díky prostředí dochoval velmi dobře, oči jsou zavřené a výraz připomíná modlitbu nebo meditaci. Tvář mrtvého je hladce oholená, vlasy mají krátký sestřih. Pravda, na bradě je lehounké strniště, mrtvý se nejspíš v den smrti neoholil. Ano, rašelina skutečně konzervuje tak dokonale, že je možné poznat i toto.
Jídelníček v poslední dny života
Archeologický rozbor zjistil i další skutečnosti. Ukázalo se například, že Tollundský muž žil asi v letech 375–210 před Kristem a více jak rok před smrtí pobýval na dánském území. Stáří bylo určeno na 30–40 let, výška těla byla 1,61 metru. Poslední jídlo si dopřál nejvýše 24 hodin před smrtí – jednalo se o kaši a pravděpodobně ryby. Vědci ovšem nalezli v traktu také plevy, což je zajímavé. Ty se totiž vyskytly u obdobné mumie, tzv. Grauballského muže.
Tato mumie byla nalezena ve stejné oblasti a jedla před smrtí nejspíš to samé. Vědci se na základě toho kloní k závěru, že šlo o jakýsi druh rituálu. Rašelina se tak opravdu stala obětištěm, kde byl ukončen život této i dalších obětí. Dnes je tělo Tollundského muže k vidění v muzeu Silkeborg, kde bylo provedeno i nové ohledání. Původní je ovšem jen hlava, zbytek těla je pouze replikou. Konzervování hlavy mumie trvalo celý rok.
Věříte závěrům vědců, nebo vás napadá jiná příčina úsměvu této mumie?