Přes 50 patentů a továrna se stovkami lidí. Josef Sousedík z Valašska předběhl dobu, zastřelilo ho gestapo

Vyučený zámečník z Vsetína postavil elektrotechnickou továrnu, zkonstruoval hybridní pohon pro legendární Slovenskou strelu a nasbíral desítky patentů. V prosinci 1944 ho zastřelilo gestapo.

Foto: Unknown author - Vsetin museum

Josef Sousedík se narodil 18. prosince 1894 a zemřel tři dny před svými padesátinami, 15. prosince 1944 při výslechu na gestapu. Mezi těmito dvěma daty stačil vybudovat podnik se dvěma až třemi stovkami zaměstnanců, podat přes padesát československých patentů a desítky dalších v zahraničí, napsat učebnice o konstrukci elektrických strojů a přednášet na ČVUT. A pak to všechno vsadit do odboje proti nacistům. Jeho jméno přesto většina Čechů nezná. Důvod je prostý: po roce 1948 se z odbojového hrdiny stal nepohodlný kapitalista.

Ze zámečnické dílny k vlastní továrně

Sousedík neprošel univerzitou. Vyučil se zámečníkem, praxi sbíral u brněnské firmy Bartelmus-Donát a po vzniku Československa v roce 1919 začal ve Vsetíně budovat vlastní dílnu. Z té postupně vyrostl elektrotechnický závod, kde se vyráběly stejnosměrné stroje, střídavé synchronní generátory i asynchronní motory s kotvou. Podle Muzea regionu Valašsko zaměstnával kolem dvou set lidí, Národní technické muzeum uvádí až 350; rozdíl odpovídá různým fázím růstu podniku. V obou případech šlo o výjimečný průmyslový počin pro valašské město.

Nebyl to akademik, který by psal studie do šuplíku. Byl to konstruktér, který uměl dostat nápad z rýsovacího prkna do výrobní haly. Právě tahle schopnost, převést myšlenku do sériové produkce, ho odlišovala od většiny dobových vynálezců.

Hybridní pohon dřív, než svět znal slovo hybrid

Formulace „předběhl dobu“ se v životopisech často nadužívá. U Sousedíka ji ale drží tvrdá fakta. Už na konci dvacátých let zkonstruoval benzinoelektrický automobil, tedy vozidlo kombinující spalovací motor s elektrickým pohonem. Národní technické muzeum dodnes uchovává jeho hnací elektromotor i nábojový elektromotor z tohoto vozu. Principiálně šlo o totéž, co automobilky začaly sériově nabízet o sedmdesát let později.

Ještě výraznější stopu zanechal u Slovenské strely, legendárního motorového rychlíkového vozu Tatry. Sousedík pro ni navrhl elektromechanický přenos výkonu: spalovací motor poháněl generátor, ten napájel elektromotor a celý systém se při rozjezdu automaticky reguloval tak, aby spalovací motor nebyl přetěžován. Americký patent z roku 1939 výslovně popisuje automatickou regulaci bez zvláštního dohledu strojvedoucího. Proti tehdejšímu standardu čistě mechanického přenosu to byl kvalitativní skok.

A nebyl to jediný směr jeho uvažování. Patentová bilance zahrnuje i letadlo s kolmým startem nebo elektrické kormidlo pro motorové lodě. Konzervativní součet činí přes padesát československých patentů; širší bilance včetně zahraničních registrací a přihlášek podle spolku Josefa Sousedíka dosahuje 222 položek.

Odbojář s továrnou v zádech

Když 28. října 1939 pronesl Sousedík vlastenecký projev ke svým zaměstnancům, následovalo zatčení a zákaz vstupu do vlastního podniku. Propustili ho, ale signál byl jasný. Přesto se zapojil do Obrany národa. Po jejím rozbití vybudoval od roku 1942 vlastní odbojovou síť.

Její činnost byla rozsáhlá: sběr zpravodajských informací pro londýnský exil, finanční a materiální podpora partyzánů, pomoc rodinám zatčených, spolupráce s výsadkem CLAY a příprava ozbrojeného povstání na Vsetínsku včetně deseti branných čet a plánů nouzového letiště. Sousedíkova technická autorita, manažerské schopnosti a síť kontaktů z něj dělaly přirozeného organizátora, i když otevřené zdroje nedokládají, že by ho gestapo pronásledovalo kvůli vynálezům samotným.

Konec přišel na udání konfidenta Františka Bednáře. 15. prosince 1944 byl Sousedík zatčen a ještě téhož dne při výslechu zastřelen. Přesné okolnosti střelby nejsou dodnes známy.

Vymazaný kapitalista, pomalý návrat

Po válce mu Vsetín odhalil pamětní desku. Vydržela rok. V roce 1949 ji komunisté odstranili; odbojový hrdina byl zároveň soukromý továrník, a to nový režim nehodlal připomínat. Rodina čelila perzekuci, jméno zmizelo z veřejného prostoru.

Továrna ovšem nezanikla. Přešla do státního podniku MEZ a později do TES Vsetín. Elektrotechnická výrobní tradice, kterou Sousedík ve městě založil, přežila ideologii, která se ho snažila vymazat.

Rehabilitace přišla až po roce 1989. Dnes nese jeho jméno vsetínská střední odborná škola i ulice ve městě. Na zámku Vsetín funguje stálá expozice „Moravský Edison“, Masarykova veřejná knihovna pravidelně pořádá vzpomínkové večery a Slovenskou strelu, jeho nejviditelnější technický odkaz, si lze prohlédnout v depozitáři vedle Muzea nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici.

Padesát let vymazávání nedokázalo smazat 222 patentových záznamů, výrobní halu ani elektromotor, který dodnes leží ve sbírkách Národního technického muzea. Někdy je nejlepší pomník ten, který se nevejde do vitríny.