Poslední roky života Napoleona nebyly šťastné. Ve vyhnanství byl silně omezen a bydlel v nevyhovujících podmínkách

Když Napoleon Bonaparte v roce 1815 prohrál v bitvě u Waterloo, dostal se do zajetí Britů. Ti ho samozřejmě mohli popravit, ale nechtěli, aby se z něho stal mučedník. Protože z ostrova Elba se mu před tím podařilo uprchnout, odvezli ho Britové na malý ostrov Svatá Helena v jižním Atlantiku, aby něco takového již nebylo možné. Více než pět let, které tu strávil do své smrti, rozhodně nebylo nijak šťastných a pohodlných.

Napoleon bydlel ve vlhkém a plesnivém domě

Po příjezdu na ostrov strávil Napoleon 2 měsíce v docela pohodlném pavilonu Briars, ale správce ostrova ho nakonec nechal přesunout do Longwood House. Jednalo se o velký dřevěný dům, ale v té době byl ve velmi špatném stavu. Dům byl vlhký a plesnivý, na což si Napoleon opakovaně stěžoval. On i jeho služebnictvo tak trpěli různými druhy nachlazení a dalšími nemocemi z dlouhodobého pobytu v nevyhovujícím prostředí. Nepříjemné také bylo, že ostrov byl znám i svými přemnoženými krysami.

Ačkoli je Svatá Helena velmi izolovaným místem, guvernér ostrova Hudson Lowe se snažil zabránit jakékoli možnosti k útěku. Napoleon se tak musel i několikrát denně hlásit vojákům a byl stále pod dozorem. Bývalý vládce Francie nesměl ve vyhnanství dostávat žádné dary a tvrdě byla kontrolována a případně cenzurována jeho korespondence. Nic nenaznačuje tomu, že by Napoleon v té době chystal útěk.

iZdroj fotografie: David Stanley / Creative Commons / CC BY

Pokoušel se ale o různé své osobní vzpoury, například tím, že se vzepřel příkazům, aby byl pravidelně několikrát denně viděn. Nechal na dům nainstalovat okenice s malými kukátky a stavbu neopouštěl, takže ho nikdo nemohl spatřit. I zahrada měla na jeho příkaz zákoutí, kde se dal obtížně sledovat. Samozřejmě se pobyt v uzavřeném vlhkém prostoru projevoval nejen na jeho fyzickém, ale také duševním zdraví.

Napoleon hrál karty a sepisoval paměti

Čas ve vyhnanství si Napoleon krátil například hraním karet, dodnes se po něm některé hry jmenují. Učil se také angličtinu, aby mohl číst anglický tisk, protože francouzský pro něho nebyl téměř k dispozici. Stal se z něho také spisovatel, napsal knihu o Juliu Caesarovi nebo nadiktoval své paměti. Přesto asi po 4 letech pobytu na ostrově věděl, že se blíží jeho konec, protože se neustále zhoršovalo jeho zdraví. Smířil se s církví a nakonec 5. května 1821 zemřel.

Během pitvy mu byla vyňata střeva a srdce, lékař mu uřízl i penis, který byl později i vystavován. Jako příčinu smrti pak stanovil rakovinu žaludku nebo žaludeční vřed. Ve 20. století ale rozbory Napoleonových ostatků odhalily vysoké množství arsenu v jeho těle a začala se šířit teorie, že byl posupnými dávkami tohoto jedu otráven. Na druhu stranu arsen se tehdy často používal a do jeho těla se mohl dostávat dlouhodobě po celý život. Někteří výzkumníci se stále k otravě kloní, jiní ale dávají přednost teorii o rakovině či vředu.