Jak vznikaly a probíhaly první olympijské hry: Zrodily se před téměr 3 000 lety a sledovaly je desítky tisíc lidí

Když v roce 776 před Kristem začal nejspíše nejvýznamnější sportovní svátek, vypadalo to celé o dost jinak. Začátky byly velmi skromné, neočekávejte pochodně ani plné hlediště.

i Zdroj fotografie: Shutterstock
                   

A rozhodně nečekejte ženskou účast. Je jasné, že za těch skoro 3 000 let od prvního konání se stala obrovská spousta věcí a změn. Ze skromné události se zrodila mezinárodní akce a přibyly tradice jako štafeta s olympijským ohněm. Ten je tradičně zapalován pomocí slunečních paprsků a pak běžci dopraven až do místa konání samotného turnaje. Jak tedy vypadaly začátky této dnes tak pečlivě sledované slavnosti sportovního umu?

Prvních tucet olympiád mělo jen jednu disciplínu

Ačkoli dnešní verze už má nějakých 33 disciplín, na počátku existovala jen jedna. Konkrétně běh, respektive sprint na 192 metrů zvaný „stadion“. Podle legendy ho organizátoři uspořádali na základě toho, kolik by starověký hrdina Hérakles uběhl na jeden nádech. Start i cíl byly označeny jen rýhou v hlíně. Jednalo se navíc o zcela lokální událost, která přilákala jen několik místních sportovců a pár diváků.

iZdroj fotografie: Pxhere

Jak podotýká historik Stephen G. Miller: „První dva vítězové byli místní z Élidy, další dva z nedaleké Messénie. A pak zase z Élidy. Ano, vítězové byli během prvních čtyřiceti let konání jen z blízkého okolí.“ První běh vyhrál kuchař Koroibos, mnozí atleti byli místní farmáři nebo pastevci. Závodit mohl každý svobodný Řek, vyloučeni byli otroci, cizinci a samozřejmě ženy. Tato konstelace ve starověku rozhodně neudiví.

Systém počítání času

Stejně jako dnes se hry konaly jednou za čtyři roky. Řekové říkali době mezi nimi „Olympiad“, což se stalo základem národního datovacího systému. Každá následující se přitom jmenovala podle vítěze té předchozí. Systém byl založen na seznamu vítězů běžeckých závodů. Samotná listina byla ale sestavena až asi 300 let později, v roce 400 před Kristem. Panují tedy zásadní spory ohledně její možné přesnosti.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ani samotní Řekové tak vlastně neví, kdy tyto hry skutečně začaly. Jednoduše o takovém druhu událostí neuchovávali žádné záznamy. Až po stovkách let někoho v blízkosti Olympie napadlo, že by mohlo být zajímavé o tom vést evidenci. Hippias z Elidy tak byl prvním, kdo sestavil seznam vítězů. Narodil se 300 let po Koroibově vítězství, sepsal jména vítězů a vynásobil je čtyřmi kvůli frekvenci konání samotných her.

Výrazně náboženský svátek

Olympie se objevila na mapách asi v roce 1100 před Kristem, když se z ní stal svatostánek. Řekové totiž věřili, že právě toto místo si vybral Zeus za svůj příbytek. Podle archeologických nálezů sem lidé začali kolem roku 700 před Kristem přicházet mnohem častěji. Svatyně se rozrostla a pojala více lidí. První stadion byl velmi jednoduchý, šlo o prostou udusanou plochu mezi dvěma řekami. V mezidobí se stal polem a rostla tu pšenice.

Postupem času se místo změnilo a zahrnovalo i ohraničenou posvátnou půdu s pokladnicemi, chrámy a svatyněmi. Vedle toho existovala místa na trénink a samotné zápolení. Na vrcholu popularity her ve 2. století se tu podle odhadů sešlo na 40 000 lidí. Nezahrnovalo to jen sportovce a diváky, ale i umělce a řemeslníky. Ti doufali, že si další lidé všimnou jejich talentu, hry totiž nebyly jen o sportu, ale například i o recitaci.

Žádné zlaté, stříbrné nebo jiné medaile

Zatímco medaile z cenných kovů jsou dnes běžnou trofejí, tehdejší „odměny“ pro účastníky her byly mnohem prostší. Archeologové věří, že vítěz dostal věnec uvitý přímo z posvátného olivovníku. To byla pro Řeky největší pocta, jakou si vůbec dovedli představit. Krom toho obdržel vítěz také vlněnou stuhu (tainia), kterou si ovinul kolem hlavy a dlaní. Po skončení her byl velmi vážen a obvykle se v místě ujal nějaké politické role.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Každý z nich měl navíc možnost nechat si postavit sochu nebo požádat básníka, aby o něm napsal verše. Někteří si dokonce nechali vyrobit pamětní mince. V určité formě tyto tradice přetrvávají dodnes. Například olympionici z Británie se dostávají na speciální edice známek. Němečtí sponzoři zase nabízeli doživotní pivo zdarma komukoli, kdo domů doveze zlatou medaili. Bohužel tato nabídka už pro sportovce neplatí.

Na které olympijské hry vzpomínáte nejvíc a proč?

Zdroj: History

Diskuze Vstoupit do diskuze
70 lidí právě čte
Zobrazit další články