Papírová dvacetikoruna postupně zmizela z oběhu a nahradila ji mince stejné hodnoty

Poslední papírová dvacetikoruna přestala platit 31. srpna 2008, jenže z peněženek Čechů mizela už roky předtím.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Příběh české dvacetikorunové bankovky je vlastně příběh platidla, které přežilo samo sebe. Mince stejné hodnoty kolovala mezi lidmi dřív, než vůbec papírová verze spatřila světlo světa. A když se bankovka konečně dostala do oběhu, její dny už byly sečteny. Ne vyhláškou, ale prostou praxí: lidé ji jednoduše přestali potkávat.

Mince přišla dřív než bankovka

Dvacetikorunová mince vstoupila do oběhu 12. května 1993, pouhé měsíce po vzniku samostatné České republiky. Česká bankovka 20 Kč se objevila až o rok později, 20. dubna 1994. Od prvního dne tak obě platidla existovala vedle sebe, jenže mince měla zásadní výhodu: prakticky nezničitelný třináctihranný kotouč z oceli plátované slitinou mědi a zinku o průměru 26 milimetrů a hmotnosti 8,43 gramu.

Bankovka naproti tomu měřila 64 × 128 milimetrů, byla tištěná na přírodně zbarveném papíru s vodoznakem a ochranným proužkem a její průměrná životnost činila pouhý rok až rok a půl. Při nominální hodnotě dvaceti korun to znamenalo neustálou výrobu nových kusů. Česká národní banka proto bankovku vyráběla naposledy v roce 1996, a pak ji nechala dožít.

Deset let pomalého mizení

Maximum papírových dvacetikorun v oběhu připadlo na 13. ledna 1997, kdy jich ČNB evidovala 43,6 milionu kusů. Od té chvíle křivka jen klesala. Do roku 2007 se počet bankovek v oběhu propadl o 88 procent oproti tomuto vrcholu. Dvacetikoruna nebyla stažena jedním rozhodnutím, byla nejprve vyřazena praxí a teprve potom vyřazena vyhláškou.

Formální konec platnosti stanovila ČNB na 31. srpna 2008. Stejný den skončila i poslední haléřová mince v českém oběhu, padesátihaléř. Obě platidla spojoval tentýž problém: přestala plnit funkci oběživa. U padesátihaléře se do centrální banky vracelo jen asi deset procent kusů, u dvacetikorunové bankovky byl návrat vyšší, ale i tak šlo o platidlo, které lidé potkávali čím dál vzácněji.

Kdo si bankovku schoval, měl ještě šest let na výměnu. Definitivní tečku udělal 31. srpen 2014, kdy skončila i poslední možnost směny na pobočkách ČNB. Po tomto datu už papírová dvacetikoruna nemá žádnou nominální hodnotu a centrální banka ji odmítne.

Co zbylo v šuplících

Podle tiskové zprávy ČNB z října 2014 zůstalo po skončení výměny mezi lidmi 5 185 650 kusů papírových dvacetikorun, tedy necelých 12 procent tehdejšího stavu. U padesátihaléřů dopadla bilance ještě výrazněji, přes 365 milionů mincí zůstalo v domácnostech, skříňkách a sbírkách. Vrácené padesátihaléře představovaly 78 tun hliníku, který ČNB plánovala prodat.

Přesnější číslo o tom, kolik dvacetikorun dnes reálně existuje, centrální banka neuvádí. Jakmile platidlo přestane být zákonným oběživem a skončí výměnná lhůta, ČNB ho dál neeviduje. Těch pět milionů kusů je tedy poslední známý údaj; kolik jich od té doby skončilo v koši a kolik v albu numismatika, nikdo neví.

Bankovka versus mince: dva světy jedné hodnoty

Výtvarné zpracování obou platidel odráželo odlišné ambice. Bankovku navrhl Oldřich Kulhánek a na líci nesla portrét Přemysla Otakara I. v modré kompozici. Rub zdobil motiv Zlaté buly sicilské a královské koruny, symbolický odkaz k české státnosti. Technický popis stanovila vyhláška ČNB č. 66/1994 Sb.

Minci vytvořil Vladimír Oppl. Na líci je český lev, na rubu svatý Václav podle jezdeckého pomníku na Václavském náměstí. Zatímco bankovka sázela na historickou monumentalitu, mince vsadila na rozpoznatelnost v kapse; charakteristický třináctihranný tvar ji odlišuje od všech ostatních českých mincí na dotek.

	Bankovka 20 Kč	Mince 20 Kč
V oběhu od	20. 4. 1994	12. 5. 1993
Rozměr	64 × 128 mm	∅ 26 mm, třináctihran
Hmotnost	–	8,43 g
Materiál	bankovní papír, vodoznak	ocel plátovaná Cu-Zn
Líc	Přemysl Otakar I.	český lev
Rub	Zlatá bula sicilská	sv. Václav
Životnost	1–1,5 roku	desítky let

Co dnes ještě vyměnit lze, a co už ne

Kdo doma najde papírovou dvacetikorunu nebo padesátihaléř, má v ruce historický artefakt, nikoli platidlo. ČNB na svých stránkách jasně uvádí, že tyto nominály už směnit nelze. Stejný osud sdílejí bankovky 50 Kč a haléřové mince 10 a 20 haléřů, které ztratily platnost ještě dříve.

Naopak některé starší vzory bankovek 100, 200, 500, 1 000 a 5 000 Kč jsou sice neplatné, ale stále vyměnitelné; jejich seznam ČNB průběžně aktualizuje. Dnešní běžné oběživo tvoří bankovky 100 až 5 000 Kč a mince 1 až 50 Kč. Nové stažení některého z těchto nominálů centrální banka zatím neavizuje.

A co sběratelská hodnota? Běžná papírová dvacetikoruna se v online aukcích objevuje orientačně od 200 korun výš, přičemž cenu zvedá lepší zachovalost, zajímavá série nebo kompletní sada. Nejde o žádný poklad, ale ani o bezcenný papír. Kdo chce férové ocenění, udělá lépe, když zamíří k numismatickému obchodníkovi než na blešák.

Osud papírové dvacetikoruny ukazuje jednu prostou věc: o přežití platidla nerozhoduje číslo, které je na něm vytištěné, ale to, jak často a jak dlouho ho lidé skutečně drží v ruce. Dvacetikoruna neprohrála s inflací. Prohrála s vlastní křehkostí.