Trýznění liliputánů, vyřezávání orgánů zaživa, nucené incesty a transfuze mezi dvojčaty. To je jen zlomek toho, co prováděl tento zcela bezcitný řezník v koncentračních táborech.
Josef Mengele byl nade vší pochybnost nejhorším tyranem nacistických koncentračních táborů Dachau a Osvětim. Nikdo mu v nich neřekl jinak než Anděl smrti. V rámci ověřování svých prapodivných hypotéz se neštítil naprosto žádných zvrácených experimentů. Byl posedlý hlavně dvojčaty, která mučil mnoha způsoby, vyřezával orgány zaživa zcela bez narkózy. Zemřel v roce 1979 v Brazílii, aniž by za své počínání byl kdy trestán.
Zrůda naprosto posedlá dvojčaty
Hlavní lékař Osvětimi se především zabýval myšlenkou, jak u ženy zvýšit šanci na porod dvojčat nebo vícerčat. Od začátku 2. světové války bylo totiž nacistům jasné, že i Němka je těhotná 9 měsíců. Nebylo těžké odvodit, že záhy nebude existovat dost jedinců árijské rasy na to, aby ovládli celý svět. Proto si Mengele pro experimentování volil hlavně dvojčata, která tak měla mírnější režim. Šlo mu především o zjištění shody či rozdílů u reakcí těchto lidí.
Mučil je proto mnoha způsoby, a jakmile jedno zemřelo, zabil druhé taky. Chtěl je totiž pitvat najednou. Krom toho prováděl pokusy na zdeformovaných a postižených lidech, těhotných ženách i novorozencích. Jeho celkem asi 1 500 „výzkumných“ případů přežilo jen něco přes 100 lidí. Ti všichni popisovali jeho řádění jako krvavá jatka. Mimo to má na svědomí asi 400 000 vězňů z Osvětimi, kteří na jeho příkaz zamířili do plynových komor.
Měli ho v rukou, ale nevěděli o něm
Nacisté používali vězně pro testy léků na infekční choroby a také chemické zbraně. Další byli posíláni do mrazu nebo komor s nízkým tlakem kvůli leteckým pokusům, což potvrzuje Jewish Virtual Library. Nespočet vězňů byl také podroben experimentální kastraci. Jedna z žen, Ruth Elias, měla prsa svázaná strunami, aby doktoři SS viděli, za jak dlouho miminko vyhladoví. Nakonec podala dítěti smrtelnou dávku morfia, aby už nemuselo trpět.
Někteří z přítomných odpovědných lékařů stáli za tyto zrůdnosti později před válečným soudem. Mengele byl na konci války zadržen jako válečný zajatec, vojáci ovšem neměli tušení, koho mají v rukou. V táboře pak získal novou totožnost jako Fritz Hollmann a skrýval se v Horním Bavorsku jako nádeník. Tak ho také navštěvovala jeho rodina. Ta mu sehnala falešné doklady na jméno Ludwig Gregor i lístek na cestu do Jižní Ameriky.
Lov, útěk a smrt během plavání
V těchto zemích našlo po válce úkryt mnoho nacistických důstojníků. Mengele se se svou ženou rozvedl a roku 1958 si vzal Martu, vdovu po svém bratrovi. Oba se na čas přestěhovali do Argentiny, kde žili všichni dohromady. Přes mezinárodní snahy o dopadení nebyl nikdy objeven a skrýval se pod 35 falešnými jmény. Vyděsilo ho také dopadení Adolfa Eichmanna, odsouzení a popravení v Izraeli. To vedlo k Mengeleho velmi častému stěhování.
Později ho objevili lovci nacistů. Mengele byl však varován a utekl do Paraguaye, kde se usídlil kousek od Sao Paula. Nějakou dobu ho stopoval Mosad, Izrael však chtěl se zemí udržovat přátelské vztahy. V Paraguayi také roku 1979 zemřel – během plavání se otupil následkem infarktu. Jeho tělo bylo objeveno 6. června 1985 a roku 1992 identifikováno podle DNA. Podle The Guardian strávil poslední roky života v silných depresích.