Nejkrásnější zelenou oázu má Praha přímo ve svém srdci. Nepochopíte, proč ji místní ignorují

Pokud jedete přes Nuselský most směrem do centra, možná ani netušíte, že máte po levé ruce místo, kde se dá v klidu posedět a dívat se na Prahu z úplně jiné perspektivy. A cesta sem je přitom opravdu jednoduchá. Stačí projít kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého a Muzea Policie (což je mimochodem také velmi zajímavé místo), pokračovat ulicí Horskou a za novoměstskými hradbami narazíte na nenápadnou branku. Nestyďte se a vstupte. Vede totiž do zahrady, která jako by byla ztracená v čase i prostoru.

Od vinice k zapomenutému koutku

Ztracenka vznikla už koncem 18. století jako sad a vinice a patřila k oblíbeným výletním místům Pražanů. Jenže každá sláva jednou skončí, a tak bohužel postupem let pustla, zarůstala a upadala v zapomnění. Všichni ji prostě brali jako samozřejmost, ale o údržbu se nechtěl starat nikdo.

Změna přišla teprve na začátku nového tisíciletí. Architekt Michal Gavlas tehdy navrhl její obnovu v plné parádě – konkrétně v jemném italském stylu. Terasy z cihel, klikaté cestičky, stromy, trávníky a lavičky tak měly působit na první pohled klidně a přirozeně, bez zbytečné okázalosti. Inspirací mu byly i zahrady pod Pražským hradem od Josipa Plečnika. A rozhodně se mu to vydařilo, jak se může snadno přesvědčit každý, kdo se sem vydá.

iZdroj fotografie: Aktron / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Výhledy, které neomrzí

Od roku 2010 je zahrada znovu otevřená veřejnosti a nabízí výhledy, které se jen tak neokoukají. Nádherně odtud uvidíte například Vyšehrad s bazilikou svatého Petra a Pavla, kostel svatého Apolináře, Strahov i Petřínskou rozhlednu na protějším kopci. Ale pozor na otevírací dobu. Romantiku západu slunce si tu užijete jen v zimě, v létě se zahrada večer bohužel zavírá dřív (už okolo osmé, takže na západ slunce se obvykle počkat nedá). V zimě pak má své brány otevřeny do šesté hodiny.

Tohle krásné místo má i hlubší význam

Součástí zahrady je také pomník obětem dvou totalitních režimů. Tvoří ho surové kusy žuly svírající bílé mramorové srdce. Na první pohled to vypadá nenápadně, jde ale o velmi silný symbol, který k atmosféře Ztracenky překvapivě sedí.