Nejhlubší důl v Česku sahá 1838 metrů pod zem. Havíři vylévali pot z holínek, protože geotermální gradient zvedal teplotu na 40 °C
Jáma č. 16 v Příbrami-Hájích dosáhla hloubky 1 838,4 metru. V nejnižších patrech bylo až 40 °C a horníci po šichtě vylévali pot z gumových holínek.
Obsah článku
Klec se řítila šachtou rychlostí kolem 11 metrů za sekundu, tedy zhruba 40 kilometrů za hodinu, a havířům při tom zalehávaly uši. Dole na ně čekal vzduch, který bývalý horník Vojtěch Kříž popsal Českému rozhlasu jako horko „k zalknutí“. Po směně si prý několikrát vyzouvali holínky a vylévali z nich pot. Taková byla každodennost jámy č. 16 v lokalitě Háje u Příbrami, nejhlubší důlní jámy, jakou kdy české hornictví vyhloubilo. V roce 1975 se dostala do hloubky 1 838,4 metru. Podle nás jde o nejostřejší doklad toho, kam až technické sebevědomí socialistického uranového průmyslu sahalo. A také toho, kolik potu za ním zůstalo.
Příbramská jáma č. 16 a čísla, která berou dech
Hloubení začalo v srpnu 1957 a projektanti tehdy počítali s jámou do 1 160 metrů. Skutečnost je předběhla o víc než půl kilometru. Podle podnikového občasníku DIAMO se po počátečních potížích dařilo prorazit 600 metrů jámy za jediný rok. V lednu 1968 odstartovala další etapa prohlubování, v březnu 1969 se klasickým způsobem pokračovalo pod 24. patro. Práce na stvolu skončily roku 1976.
Hornické muzeum Příbram řadí šachtu mezi technické unikáty své doby: v roce 1975 šlo o nejhlubší jámu ve střední Evropě s dopravou na jednom laně bez přetěžování. Klec tedy dopravovala lidi i materiál celou tu dálku bez mezistanice. DIAMO ji navíc označuje za nejhlubší jámu bývalého Československa.
Pro představu stačí jednoduchý přepočet. Do hloubky téměř 1,84 kilometru by se vešlo zhruba 25 Petřínských rozhleden postavených na sobě a ještě by zbylo místo na Žižkovskou věž.
Odkud se v hlubinách bralo pekelné horko
Za vysokou teplotou stojí geotermální gradient, tedy přírůstek teploty s rostoucí hloubkou. Česká geotermální asociace udává pro střední Evropu průměr 20 až 30 °C na kilometr. Když tuto hodnotu vztáhneme na příbramskou hloubku, vychází nám odhad nárůstu teploty hornin o 37 až 55 °C proti povrchu. Skála v nejnižších patrech tak sálala teplem jako kamna.
Vzduch v chodbách se pak řídil i dalšími vlivy. Větrání, proudění a samotný provoz strojů rozhodovaly, kolik z toho žáru dopadne na lidi. Výsledek zaznamenaný v reportáži ČRo: v nejhlubším místě šachty až 40 °C.
Horníci proti tomu dostávali „kalinku“, ovocnou šťávu, která jim doplňovala vypocené minerály. Dnes bychom řekli iontový nápoj. Tehdy šlo o to, zda člověk vydrží do konce směny. Hloubka sama o sobě proměnila běžnou fyzickou práci v něco blízkého vytrvalostnímu výkonu, a podle nás právě v tom leží skutečný rekord jámy č. 16. Vyhloubit stvol uměli inženýři. Udržet v něm provoz dokázali až lidé, kteří do toho dusna sjížděli den co den.
Od březohorského kilometru po 1 838 metrů
Příbramský region měl s hloubkou zkušenost už sto let předtím. Důl Vojtěch na Březových Horách, zaražený roku 1779, dosáhl v roce 1875 jako první na světě svislé hloubky 1 000 metrů. Expozici k tomuto prvenství dnes najdete v prohlídkovém areálu Důl Vojtěch, kde stojí i šachetní budova typu Malakov z roku 1870.
Jáma č. 16 tenhle historický milník překonala o 838,4 metru. Ze stejné krajiny tak vzešly dva rekordy oddělené přesně jedním stoletím: jeden ještě z doby stříbra a parních strojů, druhý z éry uranu a studené války.
Domácí srovnání nabízí také černouhelný důl Jindřich II ve Zbýšově u Brna, nejhlubší uhelný důl v republice. Česká televize uvádí jeho maximální hloubku 1 456 metrů. Příbramská šestnáctka ho tedy převyšuje o 382,4 metru. Oba podniky přitom skončily ve stejném roce, 1991.
| Důl | Hloubka | Rok rekordu / konce |
|---|---|---|
| Důl Vojtěch, Příbram | 1 000 m | 1875 |
| Jindřich II, Zbýšov | 1 456 m | konec těžby 1991 |
| Jáma č. 16, Příbram-Háje | 1 838,4 m | 1975 |
| Mponeng, Jihoafrická republika | 3 160 až 3 740 m | v provozu |
Světové měřítko ovšem leží daleko jinde. Jihoafrický zlatý důl Mponeng těží podle provozovatele Harmony Gold v hloubkách až 3 740 metrů, tedy zhruba dvakrát níž než Příbram. Pro středoevropské poměry však česká šachta představovala absolutní špičku.
Uranové impérium, které proměnilo Příbramsko
Rekordní jáma vyrostla jako součást obrovského podzemního světa. Uran se tu dobýval v letech 1948 až 1991 a ložisko patřilo k nejvýznamnějším hydrotermálním nalezištím Evropy. Vytěženo bylo 48 432 tun uranu. Kořeny sahají do 23. listopadu 1945, kdy Československo podepsalo se Sovětským svazem dohodu o průzkumu, dobývání a dodávkách radioaktivních surovin.
Rozsah podzemí dokládají údaje DIAMO:
- 41 jam a 42 šachet s celkovou délkou jam 24,9 km,
- 873,6 km překopů,
- 1 314,7 km sledných chodeb a rozrážek,
- dobývací prostor o rozloze 57,6 km².
Délka chodeb by tedy vystačila na cestu z Příbrami do Paříže i s rezervou.
Podle diplomové práce, která cituje závěrečnou zprávu o ložisku, prošlo podnikem kolem 100 000 lidí. Zhruba 35 000 z nich byli odsouzení, mezi nimi v padesátých letech političtí vězni z táborů Vojna a Bytíz. V roce 1974 zaměstnávaly doly 9 535 pracovníků. Celé generace rodin tak žily v rytmu šichet, fárání a důlních sirén.
Konec přišel s politickým zlomem. Vláda přijala v roce 1989 útlumový program a o dva roky později těžba na příbramském ložisku skončila. Část podzemí na 21. patře, v hloubce kolem tisíce metrů, se v letech 1992 až 1998 proměnila v podzemní zásobník plynu Háje s využitelnou kapacitou 82 milionů metrů krychlových. Od července 1998 se ložisko postupně zatápí.
Kam se dá dnes sfárat a co zůstává za závorou
Do samotné šestnáctky se turista nedostane. V roce 2020 v jejím areálu likvidovali těžní klece i skipovou nádobu a DIAMO zdůrazňovalo přísná bezpečnostní opatření při práci nad volnou hloubkou stvolu. Těžní věž má zůstat zachována jako připomínka toho, co se pod ní ukrývá.
Kdo chce okusit atmosféru podzemí, míří na Březové Hory. Hornické muzeum Příbram, od roku 2014 národní kulturní památka s návštěvností přes 100 tisíc lidí ročně, nabízí v Hornickém skanzenu několik okruhů:
- Důl Anna: fárání výtahem a jízda důlním vláčkem Prokopskou štolou k jámě Prokop hluboké 1 600 metrů,
- Důl Vojtěch: vodní štola a expozice ke kilometrovému prvenství,
- Ševčinský důl: povrchový i podzemní vláček a trasa Wasserlauf,
- Drkolnov: další úsek historického podzemí.
Základní vstupné na řadu samostatných tras činí 60 Kč pro dospělé, 30 Kč pro děti, seniory a studenty a 150 Kč pro rodinu. Některé podzemní trasy jsou přístupné od tří let, náročnější od šesti. Muzeum doporučuje teplejší oblečení a pevnou obuv, protože ve štolách mělkých historických dolů panuje chlad. Uranový důl Bytíz v areálu bývalé šachty 11A připravuje muzeum jako novou pobočku, podle aktuálních informací je však kvůli stavebním pracím dočasně zavřený.