Nejbizarnější sporty olympiád. Stříleli se živí holubi a synchronizované plavání se plavalo single

Olympijské hry dnes působí jako přehlídka preciznosti, fair play a jasně daných pravidel. Jenže historie ukazuje, že program her nebyl vždy tak uhlazený, jak si ho pamatujeme z moderní éry. Naopak – pokud se chcete pobavit, určitě se začtěte. Některé disciplíny dnes znějí spíš jako kuriozita z dobového kabaretu než jako vrcholový sport. A přesto měly jednu dobu pod pěti kruhy své neotřesitelné místo.

Singl synchronizované plavání

Je to téměř jazykový paradox – synchronizované plavání bez partnerky. Přesto tato disciplína skutečně existovala a byla součástí olympijských her v letech 1984 (Los Angeles), 1988 (Soul) a 1992 (Barcelona).

A jaký že to mělo háček? Namísto sehraného dua nebo týmu předváděla „synchronizaci“ jediná závodnice. Porotci tak nehodnotili sladění pohybů s další osobou, ale techniku, choreografii a především schopnost přesně se trefit do hudby. Ta se pod vodou vysílala z reproduktorů a šlo tedy spíše o kombinaci akrobacie, baletu a hudebního cítění než o skutečnou synchronizaci v původním slova smyslu.

Splývání na dálku

Ale u plavání ještě zůstaneme. Na hrách v americkém St. Louis v roce 1904 se soutěžilo i v disciplíně s názvem „plunge for distance“ – splývání na dálku. Princip byl jednoduchý, nicméně o to bizarnější: závodník se prostě odrazil od stěny bazénu a bez jakéhokoli dalšího pohybu jen splýval pod vodou. Po jedné minutě se změřila vzdálenost, kam se dostal. Brnkačka, což? Ale divácky rozhodně nic moc.

iZdroj fotografie: Creative Commons / volná licence

Střílení na živé holuby

Že to zní jako vtip? Ale vůbec ne. Na olympiádě v Paříži v roce 1900 se skutečně střílelo na živé ptáky. Jednalo se o jediný případ v historii her, kdy byli během soutěže zabíjeni živí tvorové (dnes už rozhodně nic podobného neuvidíte). Vítězem se stal Belgičan Léon de Lunden, který sestřelil 21 holubů, a celkově jich tehdy padlo přes 300. Nic moc vizitka pro hry, které mají reprezentovat mír.

Skok do dálky na koni

Paříž 1900 byla vůbec plná různých experimentů. Vedle klasických atletických soutěží dostali příležitost i koně – a to nejen v parkuru. Součástí jezdeckých soutěží byl i koňský skok do dálky. Přijde vám to šílené? Nám také, protože je prokázáno, že kůň prostě nechápe koncept skoku do dálky bez jasné překážky. Vítězný výkon Belgičana Constanta van Langendoncka na koni Extra Dry měřil 6,10 metru. Užili si to ale poprvé a naposledy, další olympiáda už tuto disciplínu uvítat odmítla. A není divu – nejdelší lidský skok je totiž 8,95 metru, takže to prostě vypadalo trochu divně.