Na zámku Jezeří hrál Beethoven a bydlel Goethe. Po válce ho vojáci zničili, těžaři chtěli srovnat se zemí. Zachránila ho jedna kastelánka

V polovině osmdesátých letech zmizelo Jezeří z úředních map. Státní pánev si žádala uhlí, a zámek měl ustoupit.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Kdo dnes vyrazí z Mostu šestnáct kilometrů na sever, projede Horním Jiřetínem, mine Černice a po serpentinách vystoupá k bráně barokního sídla, které stále stojí. Stojí díky řetězci okolností, občanskému odporu a třiceti letům jedné kastelánky, Hany Krejčové. Rok 2026 přináší zlom: Krejčová odchází a správu přebírá její dlouholetý zástupce Miroslav Přibyl. Příběh Jezeří ale zdaleka nekončí, protože obnova pokračuje a divadelní sál zůstává uzavřen minimálně do sezony 2028.

Kde Beethoven hrál a Goethe obdivoval krajinu

Lobkowiczové vtiskli Jezeří jeho monumentální barokní tvář a proměnili panské sídlo v kulturní středisko evropského formátu. Kníže František Josef Maxmilián z Lobkowicz, jeden z nejvýznamnějších Beethovenových mecenášů, trávil s dvorem a kapelou část roku právě v Čechách. Účetní doklad z lobkowiczkého rodinného archivu, publikovaný historikem Jaroslavem Mackem a citovaný Wiener Beethoven-Gesellschaft, dokládá, že v první polovině srpna 1804 se na Jezeří uskutečnilo rané neveřejné provedení nové Beethovenovy symfonie, pozdější „Eroiky“. Šlo o komorní událost pro aristokratické publikum, nikoli veřejný koncert, přesto mimořádný hudební moment.

Johann Wolfgang von Goethe zavítal na zámek prokazatelně 9. září 1810, během lázeňského pobytu v severních Čechách. Česká divadelní encyklopedie IDU ho uvádí jako hosta Jezeří a regionální pamětní stopa potvrzuje jeho výjezd odtud na nedaleký Hasištejn.

Jak konfiskace, vojáci a uhlí málem smazaly celé panství

Řetězec zkázy začal dvojí konfiskací. Nacisté zabavili lobkowiczký majetek roku 1939, komunistický režim jej podruhé zabral po únoru 1948. Podle oficiální rodové chronologie ztratili Lobkowiczové veškerý nemovitý majetek v Čechách.

Po roce 1950 obsadila zámek stočlenná vojenská posádka pod ministerstvem národní obrany. Pozůstalý inventář naházeli do kaple, interiéry znehodnotili účelovými přestavbami, zbylý mobiliář rozkradli nebo zničili. Později někdo vytrhal asi 150 metrů čtverečních parket a odvezl je k využití jinde. Následovalo období bez jakékoli ostrahy, další vlny devastace při nezdařených „rekonstrukcích“ a postupný rozpad. V publicistice se tyto škody často zkracují na „Rudou armádu“, primární prameny NPÚ však konkrétní viníky pojmenovávají obecněji jako vojenskou a státní správu.

Nejhorší rána přišla v osmdesátých letech. Památka byla oficiálně určena k likvidaci, protože měla ustoupit rozšiřování velkolomu Československé armády. Zámek mizel z map. Ještě 19. října 2015 vláda ve svém usnesení výslovně přiznávala, že prolomení těžebních limitů na dole ČSA by pravděpodobně vedlo ke zbourání Horního Jiřetína a Černic. Proto limity tehdy ponechala. Jezeří viselo na vlásku desítky let.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Třicet let kastelánky, která přišla do zarostlé ruiny

V roce 1996 se objekt vrátil do státní správy a Martin Lobkowicz, vědom si finančních limitů rodu, zámek daroval státu. Téhož roku nastoupila Hana Krejčová, rodačka ze zaniklých Albrechtic pod Jezeřím. Podle její vlastní vzpomínky zaznamenané projektem Paměť národa šlo o zarostlý objekt bez oken, kde „nebylo nic“. Budova v krajině skoro nebyla vidět.

Krejčová zavedla nepřerušenou, soustavnou péči. Otevřela zámek návštěvníkům, prosazovala citlivou obnovu a dovedla Jezeří k pozici výrazně navštěvované památky v Ústeckém kraji. Klíčem nebyla velká jednorázová investice, ale tři desetiletí trpělivé práce; oproti předchozím dekádám, kdy se na zámku střídaly resorty, správci i záměry a nikdo nezůstal dost dlouho na to, aby cokoli dotáhl. Filmové štáby si syrové prostředí oblíbily: Jezeří se objevilo v seriálech Pustina, Svět pod hlavou, Cirkus Bukowski i ve filmu Hastrman.

Od roku 2026 je na oficiálním webu zámku veden jako kastelán Miroslav Přibyl, zatímco Krejčová figuruje v roli koordinačního pracovníka. Přibyl veřejně deklaruje, že chce navázat na filozofii své předchůdkyně a zachovat autenticitu i „syrovost“ Jezeří, nedělat z něj naleštěnou tuctovou památku. Posun lze čekat spíš v provozních detailech a návštěvnickém komfortu. V říjnu 2026 ho NPÚ zve na vlastní akci „Hovory s kastelány“, což potvrzuje, že nová veřejná tvář zámku už funguje.

Co dnes návštěvník na Jezeří skutečně uvidí

Hlavní komentovaný okruh provede patnácti místnostmi včetně hlavního schodiště. Návštěvník spatří prostory v syrové původnosti času, stopy po vojenském obsazení, zbytky barokních maleb pod přemalbami. Právě v tom spočívá zvláštní síla Jezeří: památka své trauma neskrývá, vystavuje ho.

Samostatný okruh přízemím a sklepy nabízí stříbrnici, pokoje kapucínů, oratoř kaple, lovecké instalace, hlavní nádvoří a sklepení. Obnovený divadelní sál je kvůli rekonstrukci zázemí a hlavních chodeb uzavřen, jeho opětovné zpřístupnění v běžné prohlídkové trase se plánuje na sezonu 2028.