Brněnský park skrývá pod trávníkem tři vodojemy se 157 pilíři. Nejstarší navrhl Angličan, který kopíroval londýnské vodárny

Pod brněnským parkem na Žlutém kopci se skrývá trojice vodojemů, které dohromady pojmou přes 33 milionů litrů, zhruba třináct olympijských bazénů.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Kdo projde travnatou plochou mezi ulicemi Tvrdého, Tomešova a Roubalova, netuší, že pod jeho nohama leží tři zásadně odlišné podzemní stavby z let 1874, 1894 a 1917. Každá odpovídá na stejnou otázku, kam uložit vodu pro rostoucí Brno, jiným inženýrským jazykem. Cihelné klenby nejstarší nádrže připomínají katedrálu, arkádový les druhé haly evokuje románský klášter a monolitický beton třetího dvojvodojemu už patří éře průmyslové racionality. Celý areál přitom zůstával veřejnosti prakticky neznámý až do března 2024, kdy se poprvé v plném rozsahu otevřel návštěvníkům.

Chrámová perspektiva z roku 1874: anglická inspirace pod brněnským svahem

Nejstarší vodojem navrhl londýnský stavitel Thomas Docwra, jehož řešení vzešlo ze soutěže na nový městský vodovod vypsané v roce 1869. Výsledkem je cihelný prostor o půdorysu 45 × 45 metrů a výšce 6,5 metru, rozdělený do jedenácti rovnoběžných oddílů. Každou nosnou zeď odlehčuje šestice zaklenutých „tlamových“ oken, motiv převzatý z anglických vodárenských staveb typu Pentonville z roku 1865. Podlaha netvoří rovnou desku: sestává z protikleneb, které přenášejí tlak vody do základů.

Kdo vstoupí dovnitř, vidí přesnou rytmizaci zdí a oblouků ustupujících do hloubky. Ručně vyráběné ostře pálené cihly absorbují světlo a vytvářejí dojem nekonečně se zužujícího tunelu. Kapacita této nádrže činí 9 588 200 litrů, sama o sobě by naplnila téměř čtyři olympijské bazény.

Les sedmdesáti pilířů a betonový dvojvodojem: jak Brno reagovalo na vlastní růst

O dvacet let později, v roce 1894, přibyla v zadní části areálu druhá nádrž. Jejím autorem byl místní inženýr Emil Procházka, který zvolil odlišný přístup: místo odlehčovacích oken postavil halu o rozměrech 35 × 55 metrů, kde sedmdesát pilířů nese půlkruhově zaklenuté arkády. Dno už tvoří rovný beton, strojově vyráběné cihly nahradily ruční výrobu. Objem dosahuje 8 670 700 litrů. Jde o poslední cihelný vodojem, který v Brně kdy vznikl.

Třetí stavba z roku 1917 opustila cihlu úplně. Pod dnešní ulicí Roubalovou leží dvě přiléhající betonové nádrže, jedna o půdorysu 35 × 30 metrů, druhá 45 × 30 metrů, podepřené 87 čtvercovými pilíři se soustavou křížových kleneb. Kapacita obou komor dohromady: 15 milionů litrů. Celkový objem všech tří vodojemů tak dosahuje 33 258 900 litrů, v přepočtu přes 221 tisíc plných van.

Dohromady 157 pilířů ve dvou mladších objektech tvoří podzemní krajinu, kde se architektonické epochy střetávají na vzdálenost několika desítek metrů.

Od zapomnění k demolici a zpět: jak vodojemy přežily vlastní zánik

18. března 1997 vodárny nádrže definitivně odstavily. Důvod nebyla havárie, ale proměna celé brněnské soustavy: po zprovoznění nových úpraven v roce 1974 ztratilo oddělování pitné a užitkové vody smysl, sítě se postupně propojily a vodojemy na Žlutém kopci osiřely. Areál zůstal zakonzervovaný, přístupný jen přes poklopy a žebříky. Nahoře běžný park, dole ticho.

V roce 2014 padlo rozhodnutí o likvidaci. Objevovaly se úvahy o zástavbě lukrativních pozemků parkovacím domem. Zlom přinesly až fotografie interiérů zveřejněné po roce 2015, snímky cihelných kleneb zaplavily sociální sítě a vyvolaly vlnu veřejného zájmu. V roce 2016 následoval návrh na památkovou ochranu a 16. dubna 2019 ministerstvo kultury areál prohlásilo nemovitou kulturní památkou. Národní památkový ústav označil soubor za „zcela výjimečný“ a „bez obdoby v českých zemích“.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Proč se areál nedal otevřít „jen tak“ a co dnes čeká návštěvníky

Zpřístupnění vyžadovalo vybudování schodišť, podzemních chodeb, elektroinstalace, osvětlení, požárně-bezpečnostního řešení, návštěvnického centra i výtahu. První dva vodojemy přivítaly veřejnost v říjnu 2022; kompletní areál včetně betonového dvojvodojemu se otevřel 22. března 2024. Na jaře 2024 přibyly audiovizuální instalace, mimo jiné dílo Critical Level od Jiřího Suchánka a Petra Bradáčka v betonových nádržích. Dnes návštěvu doplňuje bezplatný audioprůvodce se 17 nahrávkami v češtině, angličtině, němčině a polštině.

Během několika měsíců od otevření překročila návštěvnost 80 tisíc lidí a vodojemy se zařadily mezi deset nejnavštěvovanějších turistických cílů Brněnské metropolitní oblasti. Město při otevření uvádělo jako srovnatelné veřejně přístupné objekty istanbulskou cisternu Yerebatan, vodojemy v Gdaňsku či nádrže v Kodani.

Kolik stojí vstup a kudy se na Žlutý kopec dostat: praktický průvodce

Aktuální údaje ověřené k 29. srpna 2026:

• Vstupné: plné 350 Kč, zlevněné 250 Kč, rodinné 800 Kč, děti do 6 let zdarma
• Otevírací doba: úterý–neděle 10:00–18:00, poslední vstup v 17:00
• Komentované prohlídky: každý den kromě pondělí v celou hodinu, trvají 60 minut, rezervace nutná, v ceně vstupenky
• Samostatná prohlídka: bez rezervace, vlastním tempem s audioprůvodcem
• MHD: trolejbusy 35, 38, 39, zastávka Žlutý kopec; tramvaj 4, zastávka Úvoz a pěšky do kopce
• Bezbariérovost: částečná, přístupné vodojemy č. 1 a č. 3, druhý vodojem bezbariérový vstup postrádá

Hlavní vstup z ulice Tvrdého vedle domu č. 15 je aktuálně dočasně omezen kvůli výkopovým pracím. TIC BRNO doporučuje přístup od Masarykova onkologického ústavu nebo z Tomešovy.

Pro fotografy a lovce atmosféry se víc hodí samostatný vstup, člověk se může zastavit u každého pilíře, nechat na sebe prostor působit. Kdo chce rozklíčovat konstrukční rozdíly mezi Docwrovým anglickým pojetím a Procházkovým pragmatickým řešením, ten ocení komentovanou prohlídku s průvodcem.