Tragické potopení Titaniku inspirovalo mnoho filmů a příběhů. Ty pracují s mýty, jimiž je katastrofa opředena. Zjistěte, které jsou založené na pravdě a které jsou „nafouknuté“.
O jedné z největších námořních katastrof, která si vyžádala více než 1 500 životů, jste jistě slyšeli. První a zároveň poslední plavba Titanku se odehrála přesně před 110 lety – v roce 1912. Ambiciózní projekt britské loďařské společnosti White Star Line na stavbu obrovských luxusních zaoceánských parníků dopadl bohužel tragicky. Titanik, spolu s dalšími 2 plavidly (Britannic, Olympic), spadal do tzv. třídy Olympic. Ta měla konkurovat největším lodím rejdařství Cunard Line. Poté, co Titanik ztroskotal, vynořila se řada mýtů, které vypráví jeho příběh.
Prohlášení o nepotopitelnosti lodi
Jedním z rozšířených mýtů je tvrzení společnosti White Star Line, jejíž představitelé měli o lodi prohlašovat, že je nepotopitelná. Taková slova ze strany společnosti skutečně zazněla, ale na adresu jiného plavidla – daleko větší slávě se těšila nejstarší z lodí třídy Olympic nesoucí název RMS Olympic, která absolvovala první plavbu v červnu 1911 a sloužila bez nehod až do roku 1935, kdy byla vyřazena a sešrotována.
Orchestr hrál do poslední minuty
Motivem, který se objevuje snad ve všech filmových adaptacích vyprávějících o zkáze jednoho z největších zaoceánských parníků své doby, je orchestr, který pokračuje v hraní, i když se loď začne potápět. Na rozdíl od prvního mýtu se toto skutečně stalo. Dirigent Wallace Henry Hartley, který vedl 8členný orchestr, si za svůj čin, kdy panikařícím lidem poskytl morální podporu a rozptýlení v jejich posledních chvílích před smrtí, vysloužil několik ocenění a pomník.
Hrdinský kapitán Edward J. Smith
Kapitánem Titaniku byl Edward J. Smith, který si během svého života vysloužil pověst mistra a získal řadu ocenění. Jedním z nich bylo i udělení hodnosti komodora flotily společnosti White Star Line (námořní důstojnická armádní hodnost vyšší než kapitán). Jako zkušený kapitán byl povoláván, aby velel prvním plavbám nových lodí, které vždy bezpečně dovedl do cíle jejich cesty – až na Titanik. Podle některých zemřel jako hrdina, když setrval na můstku až do úplného potopení lodi, jiní jej z celé katastrofy viní.
Srážku Titaniku s ledovcem přičítají kapitánově nepozornosti a domýšlivosti, kdy údajně o nebezpečí věděl, ale odmítl snížit rychlost lodi. Když 14. dubna 1912 ve 23:40 hod. bok lodi prorazil ledovec, měl také údajně vydávat nesmyslné rozkazy, které přispěly k vysokému počtu obětí neštěstí. Před 5 lety se nicméně vynořily spekulace, že osud lodi zpečetil ne ledovec, ale požár. Ten se rozšířil v přední části trupu lodi ještě před jejím vyplutím a způsobil zeslabení a zkřehnutí kovu, který se následně snadno protrhl. Odpovědnost tedy nese White Star Line.
Posádka nechala cestující 3. třídy zemřít
To, že Titanik disponoval oddělenými prostory pro pasažéry první, druhé a třetí třídy, je fakt. Separace cestujících 3. třídy měla zabránit šíření virových infekcí, které přenášeli. Podle jednoho z rozšířených mýtů měla posádka těmto pasažérům ale bránit v nasednutí na záchranné čluny. Ačkoliv přežila pouhá třetina cestujících z nejnižší třídy, není pravda, že by jim kdokoliv bránil. „Pouze“ to měli k záchranným člunům dál, a než se k nim dostali, byla většina naplněna cestujícími z vyšších tříd a spuštěna na moře.
O kterých dalších mýtech souvisejících s Titanikem jste slyšeli?