Za peníze byli ukazováni turistům: Příběhy lidských zoologických zahrad v 19. a 20. století

Ještě před necelým stoletím byly naprosto totožně vystavovány děti. Zpočátku i s dospělými. A turisté stáli večer fronty na vstupné, aby další den ráno spatřili v klecích další lidi. Jak k tomu vlastně došlo? Německý podnikatel Carl Hagenbeck miloval zvířata už od svého útlého dětství. Jeho otec mu v roce 1848 daroval ke 4. narozeninám tuleně a ledního medvěda. Postupem času se tato soukromá zoo nevyhnutelně rozrůstala.

Láska ke zvířatům bez hranic

Když bylo Carlovi 29 let, musel pro své mazlíčky dokoupit v Hamburku několik budov. Po otci pak zdědil firmu, která se transportu zvířat věnovala, a šlo o velmi výnosný byznys. Na svých miláčcích proto nešetřil, čímž zároveň vytvořil precedens pro humánní péči o čtyřnožce. Místo obvyklých stísněných klecí měli velké výběhy pod širým nebem. Jejich „domovy“ vybavil potoky, stromy, skalami i liánami. Tento přístup velmi ovlivnil podobu dnešních zoologických zahrad.

iZdroj fotografie: Public Domain

Carlův životopis však obsahuje také temnou skvrnu, protože jeho dalším zájmem byli neobvyklí lidé. Do Německa se takto dostali domorodci z mnoha částí světa, které ukazoval turistům. Veškeré tyto „exponáty“ měly tmavou pleť. Začalo to s Inuity a Eskymáky, pak přišli na řadu beduíni a další egyptské kmeny. Následovali obyvatelé Madagaskaru i Filipín, všichni za takový výlet dostali dostatek jídla a střechu nad hlavou.

Zlatý důl a touha po exotice

Průměrný počet návštěvníků byl 20–34 milionů za rok, není tedy divu, že Carl pohádkově bohatl. Jeho myšlenky se chopili i další a v lidských výstavách našli zlatý důl. Civilizovaní obyvatelé Evropy v té době milovali cokoli exotického a na počátku 20. století se tyto zahrady staly doslova hitem. V roce 1906 spojil šéf Zoologické zahrady New Yorku mladého muže z rovníkové Afriky v kleci s šimpanzem a výsledek nazval „Chybějící článek“.

Šlo o náznak toho, že vývoj civilizace vedl přes opici, Otu Bengu a pak k ostatním. Objevilo se mnoho otázek, ovšem kontroverze těmto podnikům jen přidala. Mnoho stížností však po pár dnech vedlo k uzavření parku. Kde ale jeden zavřel, druhý otevřel a lidé v klecích byli k vidění v Londýně, Hamburku, Miláně, Paříži, Barceloně, New Yorku nebo Antverpách. Celé rodiny se chodily dívat na lidi, kteří se od nich nějak lišili.

Když jsou první na světě

Postupně docházelo ke skandálům a zavírání, zájem veřejnosti o podivnosti však nepohasl. V roce 1934, konkrétně 27. května, předčasně porodila Elzire Dion z Ontaria. Nejdřív se narodila jediná malinká holčička – vážila 600 gramů – pak další. Nakonec šlo o 5 drobounkých miminek a dívky se staly prvními jednovaječnými paterčaty na světě. Rodiče dostali nabídku na výstavy nebo vystupování v cirkuse, ale dlouho nesouhlasili.

iZdroj fotografie: Public Domain

Odebrala je však vláda Ontaria s tím, že se o ně rodiče nedokáží postarat. Na dívky chodilo každý den na 6 000 lidí, byly populárnější než Niagarské vodopády. Šlo však o zlatou klec – na jedné straně luxus a popularita, ale na straně druhé izolace a vystavování. Od vlády nakonec vysoudily 4 miliony odškodného. Poslední lidský park byl oficiálně uzavřen roku 1958 v Bruselu. Trend ale přetrval, jen pod jinými názvy, obvykle maskován jako vědecké projekty.

Která tuzemská zoo se vám opravdu líbí?

Zdroj: TheScientist