Křeslo H-269 máte dost možná na půdě ještě po babičce. Dnes stojí přes 100 tisíc Kč díky žádané chemii starého laku

Sériově vyráběné křeslo z třicátých let se na zahraničních platformách prodává za tisíce dolarů. Rozhoduje přitom jediná věc: kolik minulosti na něm ještě zůstalo.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Jindřich Halabala navrhl model H-269 v roce 1933 pro Spojené UP závody v Brně. Křeslo s charakteristickými ohýbanými bukovými područkami, které plynule přecházejí v nohy, se vyrábělo sériově ještě ve druhé polovině padesátých let. Díky pohodlnému hlubokému sedu a rozumné ceně si ho pořídily tisíce československých domácností. Právě proto dnes není výjimkou najít ho na půdě, v garáži nebo v pozůstalosti.

Kolik vlastně stojí a proč je rozptyl tak obrovský

Říct „přes sto tisíc“ je pravda, ale ne celá. Záleží na tom, kde se křeslo prodává, v jakém je stavu a jestli jde o jednotlivý kus, nebo pár.

Na českém Aukru se jednotlivá křesla H-269 v posledních letech prodala za 24 700 Kč (duben 2023) a 23 000 Kč (listopad 2025). Pár nabízený v září 2023 za 88 000 Kč kupce nenašel. Na eAntiku visí jednotlivý kus za 66 000 Kč. Jenže stačí překročit hranici a čísla vyskočí: Galerie22 nabízí restaurovaný pár za 5 220 eur, tedy zhruba 130 tisíc Kč. Aukční síň Phillips prodala jeden kus za 4 445 dolarů, přes 105 tisíc Kč. Na 1stDibs se H-269 drží v několikatísícových dolarových cenách a platforma sama mluví o rostoucí vzácnosti a poptávce interiérových designérů.

Cenový rozptyl tedy vypadá takto:

Kanál	Typ prodeje	Orientační cena
Aukro (ČR)	Jednotlivý kus, aukce	23 000–25 000 Kč
eAntik (ČR)	Jednotlivý kus, retail	66 000 Kč
Aukro (ČR)	Pár, nabídka	72 000–88 000 Kč
Galerie22 (ČR/export)	Restaurovaný pár	cca 130 000 Kč
Phillips, 1stDibs (zahraničí)	Jednotlivý kus / pár	105 000+ Kč

Zajímavá je ještě jedna kotva: licencovaná novovýroba od Modernisty startuje na 62 900 Kč bez potahového materiálu. Originál v dobrém stavu se tedy poměřuje nejen s jinými starožitnostmi, ale i s cenou autorizované repliky.

Co je ta „chemie starého laku“ a proč za ni sběratelé platí

Nejde o žádnou tajnou recepturu ani marketingový trik. „Chemie starého laku“ je zkratka pro původní povrchovou úpravu, tedy vrstvy pryskyřic, laků a patiny, které se na dřevě usazovaly desítky let. Odborná literatura zabývající se nábytkovými povrchy třicátých a čtyřicátých let identifikuje u tehdejších povrchových úprav směsi šelaku a nitrocelulózy, které se dnes běžně nepoužívají. Právě tyto vrstvy jsou pro konzervátory materiálovým důkazem: nesou informaci o stáří, původu a historii zásahů do kusu.

Australský institut pro konzervaci kulturního dědictví (AICCM) to říká přímo: nábytek s dochovaným původním povrchem je obecně významnější než nábytek restaurovaný. Nové přelakování může křeslo opticky vylepšit, ale zároveň nenávratně zničí důkazní hodnotu originálu. Pro sběratele to znamená paradox: nejcennější není „nejvíc naleštěný“ kus, ale ten, jehož povrch nikdo nepřepsal.

Stopy užívání, drobné oděrky, zašlá patina, to všechno čte zkušený kupec jako vizitku autenticity. Moderní vysokolesklý lak na meziválečném křesle je naopak varovný signál.

Jak poznat, že máte doma právě H-269

Silueta je nezaměnitelná: dvě mohutné ohýbané bukové „lyže“ tvoří současně područky i přední nohy, sedák je hluboký a mírně skloněný dozadu, opěrák šikmý. Rozměry se u dobových kusů pohybují zhruba kolem 76 × 69 × 87 cm, licencovaná replika pracuje s mírně odlišnými proporcemi 71 × 77 × 90 cm.

Samotná podoba ale nestačí. Kontrolní seznam pro domácí identifikaci:

• Ohýbané bukové područky, ne nově frézované náhražky.
• Staré čalounické stopy, původní otvory po čalounických hřebících, stará výplň.
• Povrchové vrstvy na dřevě, patina, staré laky, ne čerstvý polyuretan.
• Rozměry v pásmu 74–78 × 69–70 × 87–90 cm.
• Příliš perfektní kus s novou pěnou, vysokým leskem a bez stop stáří může být novovýroba nebo důkladná renovace, která sběratelskou hodnotu snížila.

Štítek UP závodů je bonus, ale sám o sobě není zárukou, rozhoduje celek.

Co dělat, když křeslo najdete, a co hlavně nedělat

První pravidlo: nebrousit, nepřelakovat, nechat být. Každý zásah do původního povrchu je nevratný a potenciálně drahý, v opačném smyslu, než byste čekali. Uvolněné fragmenty laku ani staré čalounické části nevyhazujte. Právě ony mohou nést důkaz původnosti.

Praktický postup je jednoduchý: nafotit celek ze všech stran, spodek, detaily područek, opotřebení a čalounění. Zapsat rozměry a pokud možno rodinný původ, kde a kdy ho rodina pořídila. Teprve s těmito podklady oslovit odborníky.

Halabala není nejdražší, ale je nejlikvidnější

V absolutních číslech Halabalu překonávají jiní čeští architekti. Dvě kubistické židle Pavla Janáka dosáhly 320 tisíc Kč, Gočárův stůl se prodal za 1,12 milionu, Jurkovičův nábytkový soubor za 840 tisíc. Jenže to jsou raritní kusové zakázky. H-269 má něco jiného: rozpoznatelnost, mezinárodní poptávku a dostatek kusů na to, aby trh fungoval. Průzkum 1stDibs pro rok 2026 potvrzuje pokračující oblibu stylu art deco a růst zájmu o lokálně získávané starožitnosti, přesně ten segment, do kterého Halabala zapadá.

Křeslo z půdy po babičce nemusí být poklad za sto tisíc. Ale pokud na něm zůstal starý lak, původní čalounění a stopy sedmdesáti let života, je to víc než nábytek. Je to materiálový dokument, a trh v roce 2026 za dokumenty platí.