Jed na krysy zabil bezdomovce v Londýně. O pár týdnů později jeho tělo oklamalo celý německý generální štáb
Velšský bezdomovec Glyndwr Michael zemřel 28. ledna 1943 po požití jedu na krysy. O 92 dní později jeho tělo v uniformě královské námořní pěchoty změnilo průběh války ve Středomoří.
Obsah článku
Britská námořní rozvědka z něj udělala člověka, který nikdy neexistoval, majora Williama Martina. Vymyslela mu snoubenku, nechala mu v kapsách vstupenky do divadla a účtenku za zásnubní prsten. K zápěstí mu připoutala aktovku s falešnými vojenskými dopisy, které měly přesvědčit německé velení, že Spojenci nechystají invazi na Sicílii, ale útok na Řecko a Sardinii. Pak ho hodili do moře u španělského pobřeží. A fungovalo to.
Muž, kterého si nikdo nevyžádal
Glyndwr Michael se narodil v roce 1909 v Aberbargoedu v jižním Walesu. O jeho životě toho víme zoufale málo. Dictionary of Welsh Biography uvádí, že po smrti obou rodičů skončil bez domova v Londýně. Zemřel na otravu fosforovým jedem, který se běžně používal jako prostředek proti hlodavcům. Zda šlo o sebevraždu, nebo o zoufalý pokus utišit hlad, není dodnes doloženo.
Pro tvůrce operace, důstojníka námořní rozvědky Ewana Montagua a leteckého poručíka Charlese Cholmondeleye, byl Michael ideální kandidát. Potřebovali tělo muže ve věku odpovídajícím důstojníkovi, které si nikdo nepřijde vyzvednout k pohřbu. Londýnský koroner Bentley Purchase jim podle sekundárních rekonstrukcí takové tělo zprostředkoval. Souhlas rodiny? Žádný doložený neexistuje.
Devadesát dva dní od mrtvoly k válečné lsti
Tělo leželo v chladírně, zatímco kolem něj rostla jedna z nejpropracovanějších falešných identit v dějinách špionáže. Montagu a jeho tým vybudovali majora Martina od základů:
- Identifikační karta a vojenský průkaz s fotografií muže, který Michaelovi tváří připomínal.
- Osobní předměty, takzvaný „pocket litter“: dva lístky do divadla, dopis od snoubenky jménem Pam, účtenka za zásnubní prsten, dokonce i naštvaný dopis od otce kvůli sňatku.
- Klíčové dopisy v aktovce: jeden od generála Archibalda Nye pro generála Harolda Alexandera naznačoval hlavní spojenecký úder na Řecko a Krétu. Druhý od lorda Mountbattena pro admirála Cunninghama směřoval pozornost k Sardinii. Sicílie se v obou dokumentech objevovala jen jako klamná zástěrka, tedy přesně naopak, než jak to bylo doopravdy.
Winston Churchill plán schválil 16. dubna 1943. O čtrnáct dní později, 30. dubna, ponorka HMS Seraph vypustila tělo do moře u španělské Huelvy.
Proč zrovna Huelva
Výběr místa nebyl náhodný. Britové věděli, že v Huelvě sídlí německý konzulát a operuje důstojník Abwehru pod diplomatickým krytím. Místní španělští činitelé byli nakloněni Ose. Plán přímo počítal s tím, že Španělsko poruší svou neutralitu, ne otevřeně, ale dost na to, aby nechalo dokumenty okopírovat a předat Němcům.
Přesně to se stalo. Španělské úřady tělo „nalezly“, dopisy otevřely a obsah sdílely s německou rozvědkou. Když Britové obálky dostali zpět diplomatickou cestou, poznali stopy po otevření a opětovném zalepení. Rozhodující potvrzení ale přineslo něco jiného: dešifrované německé komunikace z Bletchley Parku ukázaly, že Wehrmacht bere dokumenty vážně.
Německá zpravodajská služba Fremde Heere West hodnotila materiály jako „naprosto přesvědčivé“. Už 14. května 1943 Hitler prohlásil, že Sicílie nebude hlavním cílem spojeneckého útoku, a nařídil přesuny sil do Řecka, na Balkán a k Sardinii. Přesně tam, kam chtěli Britové.
Lež, které chtěli uvěřit
Nejpozoruhodnější na celé operaci není její bizarnost, mrtvý bezdomovec v uniformě s vymyšlenou snoubenkou. Je to něco jiného. Podvrh fungoval proto, že potvrzoval to, čemu německé velení už předem věřilo. Hitler se obával útoku přes Balkán. Němečtí analytici hledali důkazy pro svou hypotézu. A major Martin jim je přinesl na stříbrném podnose, respektive v kožené aktovce připoutané k zápěstí.
Vojenská studie Air University řadí Mincemeat mezi nejúčinnější příklady takzvané klamné operace, která nepracuje s šumem a chaosem, ale s jednou konkrétní falešnou variantou podloženou fyzickým důkazem. Historik Michael Howard ji označil za „snad nejúspěšnější“ jednotlivou klamnou operaci celé války. Nebyla přitom osamocená, tvořila součást širší operace Barclay, v jejímž rámci běžely i falešné armády, rádiové klamy a manipulace s mapami pro řecký směr.
Co z toho zbylo
Když 9. července 1943 Spojenci zahájili invazi na Sicílii, čekaly na ně na ostrově jen dvě německé divize místo očekávaného silnějšího uskupení. Ostrov padl do 17. srpna. Mussolini byl svržen už 25. července. Spojenecké ztráty při operaci Husky činily podle National WWII Museum přibližně 24 850 mužů. Kolik životů Mincemeat ušetřila, nedokáže spolehlivě spočítat nikdo; historik Denis Smyth ale konstatuje, že německé špatné rozmístění sil k vítězství na Sicílii materiálně přispělo.
Glyndwr Michael leží dodnes na hřbitově v Huelvě. Půl století byl pohřben jen jako major William Martin, Royal Marines. Teprve v roce 1997 přibyl na náhrobek dovětek: „Glyndwr Michael served as Major William Martin.“ Muž, kterého si za života nikdo nevyžádal, dostal jméno zpátky až padesát čtyři let po smrti.