Moderní veřejnost hodnotí mnohé symboly značně zkratkovitě. Například pentagram, tedy pěticípá hvězda, ideálně v kruhu, je brán jako znak Satana a přidružených temných sil.
Nicméně tato hvězda byla používána už od starověku a nese různé významy v různých kulturách. To je ostatně vlastnost mnoha symbolů. Po dlouhou dobu byla například symbolem dokonalosti a není vůbec náhodou, že naši předkové si pentagramu velmi vážili. Současně v sobě nesl mnohé záhady. Součet úhlů jeho vrcholů je 180 stupňů, což je totožné s úhly trojúhelníku, a na bezpočtu míst lze pozorovat pravidlo zlatého řezu.
Od Sumerů po starověké Řecko
Samotný střed hvězdy je pravidelným pětiúhelníkem, který je – opět v souladu se zlatým řezem – přesně úměrný pětiúhelníku mezi vrcholy hvězdy. Pentagram leží na symbolice pěti – planet, prvků a Kristových ran. První nám známé zobrazení pentagramu pochází z Mezopotámie asi z doby kolem roku 3000 před Kristem. Sumerové ho užívali jako piktogram pro slovo „UB“. Obrazec tak znamenal roh, díru nebo bití.
V Babylonu stejný symbol znamenal pět planet (Jupiter, Merkur, Mars, Saturn, Venuši) a jejich prostřednictvím také pětici směrů (dopředu, dozadu, nahoru, vlevo, vpravo). Pentagram nemohl minout staré Řeky, hlavně Pythagora a jeho učedníky. Ti měli zlatý řez ve zvláštní úctě, protože byl symbolem čistoty a také blahobytu. Podle bohyně čistoty dostal název Hygieia. Dnešní termín plyne z řeckého slova pentragrammos, tedy „pět řádků“.
Čína, Japonsko, renesance
Vztahuje se ovšem jen na hvězdu, nikoli na kruhy, uvnitř kterých je obvykle zobrazena. Starověk v Číně a Japonsku spojil pentagram s pěticí prvků nezbytných pro život. Šlo o dřevo, vodu, kov, oheň a zemi. Izraelité ho vložili rovnou do erbu města Jeruzaléma a připsali pět písmen hebrejštiny tvořících název města. Německý polyhistor Heinrich Cornelius Agrippa von Nettesheim se jím spolu s dalšími vědci zabýval během renesance.
Byl tehdy spojen s pěti prvky podle novoplatoniků – éterem, zemí, vodou, ohněm a vzduchem. Každý přišel k jednomu vrcholu a pentagram byl brán za jeden z nejsilnějších mystických symbolů. V numerologii je spojením ženského a mužského principu, čili harmonií manželství a citového naplnění. Pro svobodné zednáře šlo o symbol Slunce, tedy zdroj života. Pro novodobé okultisty a pohanské kulty se stal hlavně ochranným symbolem.
Zrod Církve Satanovy
V USA je možné ho dokonce legálně vyrýt do hrobů na vojenských hřbitovech. Tedy v případě, že zemřelý voják byl členem kultu Wicca. Asociace se Satanem pochází z 19. století, kdy byla do hvězdy vkreslena kozí hlava, tedy Bafomet. Nad pět vrcholů bylo vyryto slovo Leviathan coby symbol zla. Anton Sandor LaVey ho proto zvolil za znak svého hnutí, Církve Satanovy. To symbolizuje hlavně individualistické tendence 60. let 20. století.
Pentagram, nazývaný různými způsoby, pak pokřtil jako pečeť Bafometa, z jehož uctívání obvinila během pozdního středověku inkvizice templářské rytíře. Dle LaVeyho symbolizuje běžný pentagram se špičkou nahoru duchovní svět. Obrácená verze vyjadřuje pozemskou a jasně tělesnou povahu člověka. Vynalézavost zakladatele nového kultu tak vytvořila symbol satanismu, který se ujal v populární kultuře, ačkoli jde jen o jeden z mnoha významů.