Voják přežil 2. sv. válku jen díky náhodnému předávkování. Urazil 400 km, šlápl na minu, a přesto ještě dlouhou dobu žil

Za druhé světové války mnohé armády používaly drogy, aby jejich vojáci vydrželi stres i námahu ve složitých bojových podmínkách. Jejich dlouhodobé užívání se samozřejmě na vojácích velmi negativně podepsalo, ale existují i případy, kdy mohly někomu zachránit život. Asi nejznámějším příkladem je příběh finského vojáka jménem Aimo Koivunen, kterého extrémní předávkování pervitinem nezabilo, ale naopak díky němu dokázal podat neskutečné výkony.

Místo jedné tablety jich spolkl asi 30

Koivunen se se svojí četou na lyžích v zasněženém Laponsku 18. března 1944 dostal do léčky nastražené sovětskými vojáky. Ti je téměř obklíčili a jediná možnost byl útěk. Koivunen byl v čele a razil lyžařům stopu, ale brzy ho přepadla únava. Vzpomněl si, že má v kapse stimulant pervitin, který by mu měl zvýšit výkon. Ač to běžně nedělal, rozhodl se si ho v krizové situaci vzít. Z ruličky měl požít jen jeden, ale to se mu v tlustých rukavicích a stresu nepovedlo. Spolkl jich asi 30.

Metamfetamin opravdu zabral a on zrychlil, takže jednotka nakonec sovětské vojáky setřásla. Ovšem Koivunenovi pomalu odcházelo vědomí a jel v podstatě na setrvačnost. Nakonec upadnul a jeho jednotka ho opustila. Probral se až druhý den. Zjistil, že urazil asi sto kilometrů a že je v zamrzlé krajině sám. Bez zásob, střeliva, jen s lyžemi a obrovskou dávkou drogy v těle.

Bohužel rudoarmějci honičku nevzdali a tak musel pokračovat v útěku. Při něm náhodně šlápl na minu a byl zraněn. Nejspíše i hladina stimulantu mu ale umožnila pokračovat v cestě. Během ní okusoval pupeny borovic a jednou se mu podařilo ulovit i ptáka, kterého syrového snědl. Ve zbídačeném stavu se nakonec dostal k finským jednotkám a skončil v nemocnici.

Pod vlivem drogy urazil 400 kilometrů

Následné mapování jeho cesty odhalilo, že pod vlivem drogy musel překonat kolem 400 kilometrů. Během cesty výrazně zhubl, při nalezení vážil pouhých 43 kilogramů. Vlastně zůstává s podivem, že takové předávkování přežil. Nakonec se dočkal konce války a zemřel až v roce 1989 ve věku 71 let. Jeho příběh je dodnes pro mnohé až neuvěřitelný.

Stimulanty používaly během druhé světové války obě strany konfliktu. Německo pro své vojáky mělo metamfetamin (dnes známý pod jménem pervitin), který vyvinula firma Temmler Werke v roce 1936. Armáda dostala mnoho milionů tablet, které vojáci fasovali. Britové a Američané naopak vsadili na čistý amfetamin známý pod jménem Benzedrin. Má o něco méně vedlejších účinků než metamfetamin, ale to neznamená, že je bezpečný. V podstatě lze říci, že mnoho bitev války bylo vybojováno pod vlivem drog.