Uzavření hranic, konspirační teorie a povstání proti omezením – taková byla velká epidemie cholery v roce 1831

V roce 1831 postihlo Maďarsko něco, co ještě nikdo nezažil. Do Evropy se z Indie přes Rusko rozšířila epidemie cholery, proti níž neexistovaly léky a která dokázala zabít asi polovinu nakažených. Úřady mocnářství zareagovaly přísnou karanténou a dalšími kroky. To však vyvolalo bouři mezi místními obyvateli, kteří se domnívali, že jde jen o spiknutí pánů. Než se epidemii podařilo potlačit, zemřely asi tři procenta tehdejší maďarské populace.

Nemoc do Ruska přivezli obchodníci

Cholera byla v Evropě dlouho neznámým onemocněním, vyskytovala se hlavně v Asii, především na území Indie. S rozvojem obchodu ji ale obchodníci zavlekli do Ruska. Když pak car poslal v roce 1830 vojáky, mezi kterými nemoc nejspíše řádila, aby potlačili povstání v Polsku, začala se cholera šířit dále do Evropy. Když se dostala do Haliče, která byla součástí Rakouska-Uherska, vyhlásily úřady uzávěru.

Ta držela nemoc na uzdě. Povzbuzeny příznivým vývojem úřady uzavření zrušily. To byla chyba, nemoc najednou propukla mnohem silněji a na větším území. V květnu byly karantény vyhlášeny opět, ale nemoc se neustále šířila hlavně v zaostalých venkovských oblastech. Nakažené osady nechaly úřady zavřít, nemocní museli do karantény a přistoupilo se i k dezinfekci studní a řadě dalších opatření.

Cholera se šíří infikovanou vodou a stravou

Cholera je typickou nemocí špíny. Šíří se především fekáliemi kontaminovanou vodou a potravinami. Prevencí je převařování a dezinfekce vody, důkladné mytí potravin a nejlépe jejich tepelné zpracování. Je třeba si pečlivě mýt ruce a dodržovat další hygienická pravidla. To ale v 19. století nebylo běžnou praxí. Inkubační doba nemoci je několik hodin až týden. Nakažený člověk má velké bolesti břicha, vodnatý průjem a zvrací. Trpí silnou dehydratací. Asi polovina neléčených případů končí úmrtím.

Uzávěry lidé v Maďarsku, kde obecně mezi chudými vrstvami dřímala nespokojenost, nesli špatně. Sezónní pracovníci z chudých oblastí se nemohli dostat za prací a jejich rodiny trpěly hlady. Z dezinfikovaných studní se šířil nepříjemný zápach a mezi lidmi začaly kolovat teorie, že za celou událostí jsou mocní, kteří vše vyvolali a míchají do vody různé jedy. K první vzpouře došlo 17. července v Pešti mezi studenty, ale s tou se úřady brzy vypořádaly.

Horší to bylo na venkově, kde se ke vzpouře přidalo asi 45 tisíc lidí. Útočili na úředníky, zdravotní komisaře, statkáře a církev, někde dokonce z nemoci obvinili židy. Vzpouru nakonec pacifikovalo 52 rot vojáků pořádkových jednotek. Mrtvých bylo jen 13 až 15, ale 119 lidí bylo odsouzeno k trestu smrti. Mnohým byl nakonec trest zmírněn. Nemoci podle oficiálních údajů podlehlo 237 641 lidí. Epidemie nakonec byla potlačena, ale další vlny se objevily v roce 1848 a 1872.

Zdroj: Wikipedie