Nejdůležitější dokument v historii Spojených států byl nejen deklarací nezávislosti, ale i obsáhlou obžalobou britské koruny

Pokud se jakéhokoli Američana zeptáte, jaký je nejdůležitější dokument v historii jeho vlasti, téměř bez výjimky dostanete odpověď, že jde o Deklaraci nezávislosti. Dokument byl sepsaný v roce 1776 při zasedání Kontinentálního kongresu skládajícího se ze zástupců 13 tehdejších amerických kolonií. Ty vyhlásily svoji nezávislost na britské koruně. Když se začtete do tohoto prohlášení, zjistíte, že většina textu je vlastně žalobou proti impériu a králi Jiřímu III.

Autoři potřebovali zdůvodnění

Pokud se nad tím člověk zamyslí, jde vlastně o logickou konstrukci. A to hned z několika důvodů. Autoři deklarace museli logicky zdůvodnit, proč se chtějí od Velké Británie vlastně odtrhnout. Nešlo jen o sdělení pro obyvatele kontinentu, ale jednalo se i o sdělení faktů navenek. Když ne Velké Británii, tak další nejvíce respektované mocnosti té doby, kterou byla Francie. Podpora nezávislosti ze strany jiných států byla důležitá, a navíc Francie a Velká Británie často mívaly různé spory.

Druhým důvodem bylo samotné právo britského impéria. To totiž dávalo obyvatelům země právo svého panovníka sesadit v případě, že by se pro sebe pokoušel uzurpovat absolutní moc a zaváděl tyranii. Přesně takové konstrukce se snažili autoři deklarace podle všeho dosáhnout. Lze to doložit i samotným textem. „Vláda nynějšího krále Velké Británie je vládou opakovaných křivd a skutků bezpráví, jednoznačně směřujících k zavedení naprostého násilí nad těmito státy,“ uvedli v něm například její autoři.

Rozpouštění parlamentů, daně a násilí

V následujících bodech pak deklarace shrnuje, co vlastně obyvatelům kolonií na britské vládě vadí. Například jí vyčítali, že různá shromáždění byla svolávána na vzdálená místa, případně že byly rozpouštěny sněmovny zastupující zájmy obyvatel kolonií, když se snažily postavit vůli krále. Nelíbilo se jim, že omezuje jejich obchod nebo na kolonie uvaluje daně, se kterými nesouhlasily. Také mu vyčítali, že jim vyhlásil válku, odmítal potrestat vojáky, kteří se dopouštěli na kolonistech násilí, případně jako vojáky používá cizí žoldnéře.

Faktem zůstává, že deklarace nebyla první stížností, o kterou se severoameričtí kolonisté pokoušeli. V roce 1765 si devět ze 13 kolonií například stěžovalo na zákon o známkách, který zaváděl daně na noviny, brožury, právní dokumenty, hrací kostky nebo karty. Stejně tak se jim v minulosti nelíbily zákony, které se týkaly daní uvalených na cukr.

V roce 1774 Thomas Jefferson sepsal dokument, který byl řadou stížností, především kvůli rozpouštění parlamentů kolonií. Později přepracovanou verzi podepsali zástupci 12 ze 13 kolonií jako Deklaraci práv a stížností. O rok později pak americké kolonie povolaly na svoji obranu milice, které začaly bojovat s britskými vojsky. V roce 1776 formálně vyhlásily nezávislost. Válka s Velkou Británií trvala až do roku 1783, kdy byla uzavřena mírová smlouva v Paříži.