Česko má také svoje menhiry. Ty u Javorníku prý vyzařují jedinečnou energii, výlet sem vám nedá spát
Stojí tu už tisíce let a jejich účel dodnes není jasný. Menhiry u Javorníku patří mezi nejzajímavější megalitické památky u nás a obestírá je aura tajemství.
Když se řekne Šumava, většina z nás si vybaví hluboké lesy, šumění potoků a možná taky pořádný krpál, který musíte vyšlápnout s batohem na zádech. Jenže tohle pohoří v sobě skrývá i věci, ze kterých jde hlava kolem a které byste čekali spíš někde v Bretani nebo u britského Stonehenge. Opravdu. V redakci VědaŽivě jsme zjistili, že na úpatí hory Javorník se nachází partička kamenných obrů. Menhirů, abychom byli přesní. A věřte nám, že tyhle magické šutry nejsou jen tak nějaké obyčejné balvany, co tam zbůhdarma leží od doby ledové. Mají v sobě totiž sílu, která vás buď pořádně nakopne, nebo vás aspoň donutí na chvíli ubrat na tepu. Tak to alespoň tvrdí ezoterici.
Měsíční kámen: Kvádřík s duší léčitele
Hlavní hvězdou téhle kamenné sestavy je bezesporu Měsíční kámen. Najdete ho na pomezí plzeňského a jihočeského kraje a hned na první pohled poznáte, co je zač. Zatímco většina menhirů vypadá jako špičatý prst ukazující k nebi, tenhle fešák má obdélníkový půdorys a měří skoro dva metry. Je vytesaný z tvrdého křemence, takže ho jen tak nějaký deštík nerozhází. Navíc se o něm traduje, že má neuvěřitelnou harmonizační schopnost. Když se k němu přitisknete, prý z vás vysaje stres a únavu rychleji než silné kafe. Je to taková přírodní nabíječka, u které nemusíte řešit, jestli máte správný konektor. Tak proč to nevyzkoušet, když už tu budete, že?
Tajemná Struna a zapomenutí Keltové
Kolem javornických menhirů se točí jedna fascinující teorie, o které se v běžných turistických průvodcích moc nedočtete. Jde o takzvanou šumavskou Strunu. Badatelé si totiž všimli, že Měsíční kámen není v krajině jen tak pohozený. Společně se Slunečním kamenem, Železným kamenem a Zvonařovým kamenem tvoří promyšlenou linii, která míří k dalším významným bodům v krajině.
Mluví se o tom, že tyhle kameny sem mohli usadit už Keltové, konkrétně kmen Bójů, kteří Šumavu milovali a uměli využívat zemskou energii k navigaci i rituálům. Geologové sice občas brblají, že jde o hříčku přírody, ale když si stoupnete mezi ně, hned poznáte, že tady příroda asi trochu podváděla, aby to všechno tak dokonale lícovalo.