Hlavní město Bhútánu nemá jediný semafor. Obyvatelé ho nechali odstranit, protože doprava fungovala lépe bez něj

Thimphu, metropole Bhútánu, se obejde bez světelné signalizace. Hlavní křižovatku řídí policista v bílých rukavicích a vláda na tom nechce nic měnit.

Zdroj fotografie: Needpix

Na kruhovém objezdu, kde se v centru Thimphu kříží třídy Norzin Lam a Chhoten Lam, nesvítí žádná červená ani zelená. Kousek od náměstí s hodinovou věží stojí dřevěný přístřešek pomalovaný tradičními bhútánskými ornamenty a v něm muž v tmavém kabátě a čepici. Pravou rukou zastaví kolonu od severu, levou pošle dál auta z boční ulice, otočí se a celý manévr zopakuje. Bílé rukavice mu svítí i v šeru. Podle průvodce MyBhutan tu policisté slouží od úsvitu do soumraku. V prosinci 2024 ministr vnitra veřejně potvrdil, že se na tomto uspořádání nic měnit nebude. Semafory prý zatím v plánu nejsou.

Policista místo semaforu: jak funguje nejznámější křižovatka v Thimphu

Křižovatka u hodinové věže patří k nejfotografovanějším místům bhútánské metropole. Turisté se u ní zastavují podobně jako u klášterů, protože podobný obrázek jinde v Asii hledají marně. Hlavní město, kde se do ulic valí stále víc aut, svěřuje řízení provozu v samém centru člověku.

Strážník nemá k dispozici detektory ani řídicí plány. Vystačí si s výhledem, pohotovou reakcí a gesty, kterým rozumí místní řidiči i chodci. Když se na jednom rameni nahromadí vozidla, pustí je dřív. Když vstoupí na vozovku skupina školáků, auta prostě zadrží. Automat s pevně nastaveným cyklem by podobnou pružnost nabídl jen s drahou technologií.

Přístřešek přitom plní ještě jinou roli. Malovaná dřevěná stavba s typickými bhútánskými motivy zapadá do vzhledu města, které si na tradiční architektuře zakládá. Městská samospráva Thimphu Thromde ostatně uvádí péči o kulturní dědictví přímo mezi svými cíli.

Krátký život jediného semaforu

Bhútánská metropole přitom světelnou signalizaci jednou vyzkoušela. V polovině devadesátých let se na křižovatce na třídě Norzin Lam objevil semafor, který měl provoz zmodernizovat. Dlouho nevydržel.

Los Angeles Times v prosinci 1995 v reportáži z Thimphu zmínily, že město má jediný semafor a ten není ani zapojený. O šest let později tentýž deník napsal, že osamocená světla, která instalovala indická firma, zmizela kvůli svému vzhledu a na místo se vrátili strážníci s ručními signály.

Obyvatelé podle dostupných pramenů přijali novinku velmi nevlídně. Zařízení jim připadalo neosobní a nevzhledné, navíc kazilo vzhled centra. Policista s rukavicemi naopak představoval lidskou tvář dopravy, na kterou byli zvyklí. Po stížnostech místních úřady pokus po krátké době ukončily a světla nechaly odmontovat.

Podle nás je na celé epizodě nejzajímavější, jak málo se toho od té doby změnilo. Uplynulo přes třicet let, Thimphu vyrostlo a zahustilo se, a přesto se k myšlence semaforu nikdo z úřadů nevrátil.

Aut přibývá, semafory přesto nepřijdou

Zvyk by se dal snadno odbýt jako turistická kuriozita. Čísla ale ukazují, že bhútánská vláda drží svůj postoj v prostředí, kde tlak na dopravu sílí. Metropole má podle městské samosprávy zhruba 114 tisíc obyvatel na ploše 26 kilometrů čtverečních. Leží v úzkém údolí řeky Wang Chhu ve výšce přibližně 2 250 až 2 650 metrů nad mořem. Prostoru pro široké tahy a mimoúrovňová křížení tu moc není.

Motorizace přitom zrychluje. Podle ročenky bhútánského ministerstva infrastruktury a dopravy přibylo v roce 2024 v celé zemi 3 620 nově registrovaných vozidel, meziročně o 100,2 % víc. Nejpočetnější skupinu dlouhodobě tvoří lehká vozidla, kumulativní tabulka jich za rok 2024 eviduje 84 848.

Na tuto dynamiku reagoval ministr vnitra Lyonpo Tshering. V rozhovoru pro list The Bhutanese z 10. prosince 2024 připustil, že s rostoucím počtem aut nabývá bezpečnost silnic na váze. Instalaci semaforů přesto označil za předčasnou. Stát místo nich sází na zpomalovací prahy, dopravní značky, lépe viditelné přechody a osvětové kampaně.

Takový přístup dává smysl. Thimphu se nesnaží zrychlit průjezd za každou cenu, raději krotí rychlost a zvyšuje pozornost řidičů. Pro město, kde se mezi auty pohybuje velké množství pěších, to podle nás představuje rozumnou volbu.

Drachten, Poynton i Strossmayerovo náměstí: Evropa bez semaforů

Bhútánská metropole s odporem k signalizaci nestojí osamoceně. Evropští urbanisté s odstraňováním světel experimentují desítky let a některé výsledky překvapí.

Nejvíc dat nabízí nizozemský Drachten. Na křižovatce ulic Kaden a Torenstraat, kudy denně projede kolem 17 tisíc vozidel, nechalo město semafory odstranit a celý prostor přestavělo do otevřené podoby, kde se řidiči, cyklisté i chodci musejí vzájemně vnímat. Podle přehledové studie o zjednodušených uličních prostorech, kterou zpracovala britská laboratoř TRL pro londýnský dopravní úřad, tam za sedm let před úpravou evidovali 30 kolizí. Za dva roky po přestavbě jen čtyři, všechny s pouhou hmotnou škodou.

Anglický Poynton šel ještě dál. Při přestavbě hlavní obchodní ulice a centra zmizela všechna světla, pěší plochy se rozšířily a průměrná rychlost aut klesla. Projekt později získal ocenění za omezení dopravních zácp.

Oba příklady spojuje jedna věc: světla zmizela současně s promyšlenou proměnou celé ulice. Samotné vypnutí signalizace na přetížené křižovatce by dopadlo jinak.

Praha s tím má vlastní zkušenost. V dokumentaci Dopravního podniku z listopadu 2024 figuruje zrušení světelného signalizačního zařízení na Strossmayerově náměstí, které souviselo s rekonstrukcí a plynulejším průjezdem tramvají. Radnice Prahy 7 pak v roce 2026 popisovala navazující kroky: pěší zónu, nižší rychlosti a speciální řešení pro nevidomé a slabozraké. Právě orientace lidí se zrakovým postižením se ukázala jako nejcitlivější bod, protože zvukové signály u přechodů jim dosud dávaly jistotu.

Plošně by se thimphuský model v české metropoli uplatnit nedal. Technická správa komunikací hlavního města popisuje, že pražské semafory pracují s detekcí vozidel, preferencí MHD a schválenými řídicími plány, a přesto na přetížených uzlech jedna zelená často nestačí pro všechna čekající auta. Institut plánování a rozvoje doporučuje signalizaci tam, kde bezpečný pohyb nejde zajistit jinak. Tím zároveň připouští, že semafor nepatří automaticky na každý roh.

Ruční řízení přitom zná i české právo. Podle zákona č. 361/2000 Sb. mají pokyny policisty přednost před dopravními značkami i světelnými signály. Postoje „Stůj“, „Pozor“ a „Volno“ by měl každý řidič rozpoznat, i když je v praxi zahlédne nejspíš jen při výluce nebo velké akci.

Na co si dát v Thimphu pozor jako turista

Kdo do bhútánské metropole zamíří, setká se s dopravou, která vyžaduje víc pozornosti, než na jakou je zvyklý z domova. Na hlavní křižovatce se vyplatí několik zásad:

• Čekat na jasný pokyn. Automatická zelená tu neexistuje, rozhoduje gesto strážníka a směr, který právě uvolňuje.
• Sledovat ruce v bílém. Rukavice slouží právě k tomu, aby byl pokyn vidět i z větší vzdálenosti.
• Nerušit při práci. Průvodce MyBhutan připomíná, že křižovatka představuje pracoviště, a doporučuje nefotit policistu zblízka ani se s ním nefotit uprostřed provozu.
• Počítat s nižší rychlostí. Bhútánský dopravní úřad BCTA radí řidičům jezdit tak, aby zastavili v rozhledové vzdálenosti, u křižovatek zpomalit a dávat přednost chodcům.

Návštěvníka z Evropy to podle nás může spíš uklidnit. Místní řidiči jsou zvyklí počítat s pěšími, tempo v centru je pozvolné a strážník v přístřešku má celou situaci na očích.