Balvan mu přiskřípl ruku tak nešikovně, že s ním nepohnul. Po 5 dnech si ji amputoval a přežil

Pět dní bez vody, bez naděje a s rukou uvězněnou pod skálou. Příběh tohoto muže ukazuje, kam až může člověka dovést vůle přežít – i za cenu nepředstavitelné oběti.

Ve škole mu to šlo, práci taky sehnal – slušné místo v inženýrské firmě. Jenže brzy zjistil, že sedět od devíti do pěti mezi papíry není nic pro něj. Rozhodl se tedy udělat změnu – přesně tak, jak je to v dnešní době tak moderní. Jednoduše bouchl do stolu a šel do toho. Řekl si, že si dá od všeho pauzu a naplno se vrhne na svou největší vášeň – horolezectví. Vysnil si, že zdolá všechny hory v Coloradu, co mají víc než 14 000 stop. Říká se jim „čtrnáctitisícovky“, kdybyste si to neodvodili – a že jich tam je!

Běžný život mu byl málo

Jenže v dubnu 2003 se mu jedna výprava málem stala osudnou. Vyrazil sám do odlehlého Bluejohnského kaňonu v Utahu. Nikomu nic neřekl – což se později ukázalo jako obrovská chyba. Bohužel něco podobného dělal poměrně pravidelně. Cítil se tak nejlíp – izolovaný, osamocený. Jen on a příroda. Nic víc. Odpojený – tak to nazýval. Jenže tenhle romantický přístup má i své nevýhody. Když se totiž něco stane, jste na to sami. A Aron se o tom měl brzy přesvědčit na vlastní kůži.

Zradil ho kus skály, který vypadal na první pohled bezpečně

Při lezení se totiž uvolnil obrovský balvan, vážící skoro 400 kilo, a zaklínil mu pravou ruku mezi skálu a stěnu kaňonu. A to bylo zlé. Aron měl totiž s sebou jen pár kapek vody a trošku jídla – koneckonců počítal s tím, že bude pryč nanejvýš jeden den. Začal do balvanu sekat a snažil se ho uvolnit, ale jak dny plynuly, začalo být jasné, že tudy cesta nevede. Aby vůbec přežil, pil vlastní moč. Po třech dnech byl na dně – fyzicky i psychicky. Do kamene prý v té době sekal už jen proto, aby se zahřál – ve skutečné vysvobození už nedoufal. Tehdy poprvé zauvažoval o tom, že se bude muset své ruky zbavit.

Foto: Aron Ralston / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0

Nakonec vytáhl svůj malý, tupý kapesní nůž a udělal, co bylo třeba. Řezat skrz kůži nemohl, na to nůž nestačil. Místo toho prostě čepel zapíchl do masa a pak táhl. Postupoval přitom pomalu a systematicky – což je v dané situaci skoro nepochopitelné.

Kdyby si ruku amputoval dřív, zemřel by

Uběhla hodina, než měl konečně hotovo. Ruku si omotal bílou nákupní taškou opět ze svých zásob v batohu, zavěsil ji na pásku a vydal se hledat pomoc.

Ztratil přes 18 kilo, přišel o čtvrtinu krve, ale život mu zůstal. A hlavně – neztratil chuť žít naplno (i když na krátký čas upadl kvůli ztrátě ruky do deprese). Už o dva roky později dokončil svůj malý osobní projekt a zdolal všechny coloradské čtrnáctitisícovky. Svůj příběh sepsal do knihy „Between a Rock and a Hard Place“, která se stala předlohou pro slavný film „127 hodin“ s Jamesem Franem v hlavní roli.