Archeologové našli u Kutné Hory čtyři domy staré 7000 let, do jednoho se vešlo i 40 lidí
Archeologové u Dobřeně na Kutnohorsku odkryli půdorysy čtyř dlouhých domů prvních zemědělců. Nejdelší měřily 40 metrů a mohly pojmout až čtyři desítky lidí.
Obsah článku
- Dlouhé domy z kůlů: jak archeologové přečetli stavby, které dávno shnily
- Odpadní jámy prozradí jídelníček neolitické vesnice
- Osada na hraně úrodné krajiny: proč první zemědělci došli až sem
- Dobřeň proti Bylanám: malá vesnice ve stínu neolitické metropole
- Kravín na místě pravěkých domů: co z osady zůstane
Na poli východně od Dobřeně mělo vyrůst zázemí pro dobytek. Než přijely stavební stroje, prošli archeologové plochu o rozloze 2,2 hektaru a v roce 2024 na ní zachytili tmavé skvrny. Řady kruhových jam po sloupech se postupně spojily do obrysů čtyř obřích staveb, ve kterých před více než sedmi tisíciletími žily rodiny nejstarších zemědělců. Dřevo dávno ztrouchnivělo a hliněné stěny se rozpadly. Půda si však pamatuje, kde stál každý nosný kůl. Podle nás má Dobřeň větší sílu než leckterý honosný poklad, protože ukazuje všední den: kde lidé spali, kam vyhazovali střepy, čím krájeli maso a kde pekli.
Dlouhé domy z kůlů: jak archeologové přečetli stavby, které dávno shnily
Podle tiskové zprávy Archeologického ústavu AV ČR měly domy v Dobřeni šířku čtyři až šest metrů a délku od deseti do čtyřiceti metrů. Nejdelší z nich by se tak vyrovnal dnešnímu panelovému bloku o čtyřech vchodech. Šlo o nadzemní dřevěné stavby kůlové konstrukce. Obvodové stěny vymezovaly husté řady sloupů, vnitřek podpíraly kůly s rozestupy obvykle přes metr. Podél delších stěn kopali stavitelé jámy na hlínu, kterou pak omazávali výplet stěn.
Dům mohl být jednodílný, ale i trojdílný. U rozměrnějších staveb odborníci uvažují o skladovací části nebo o prostoru, kde se scházelo širší společenství. V běžném domě žilo podle odhadů deset až dvacet lidí, ve výjimečně prostorných stavbách se počítá zhruba se čtyřiceti obyvateli.
Tolik lidí pod jednou střechou zní dusně. Archeolog Daniel Pilař z ARÚ ale upozorňuje, že většina denních činností probíhala venku. Uvnitř panovalo šero a dům sloužil hlavně jako úkryt před zimou a deštěm. Za nepohody se do něj přesouvala i část prací.
Spor dodnes vyvolává otázka patra. Některé domy mají v jedné části zdvojené sloupy, které mohly unest druhé podlaží nebo zvýšenou sýpku. Jev se ovšem objevuje jen v určitém úseku stavby, nikoli po celé délce. Hypotetické rekonstrukce projektu Archaeo3D, vycházející z nálezů v Bylanech, pracují s vyvýšeným patrem v jižní části domu. Pro Dobřeň jde jen o analogii, přesto nabízí představu, jak mohla zaniklá vesnice vypadat.
Stáří osady určili badatelé podle typických tvarů a výzdoby nádob kultury s lineární keramikou, relativní chronologie nálezů a radiokarbonového datování. Odborná studie Daniela Pilaře a Filipa Velímského řadí sídliště do klasického stupně této kultury, zhruba do let 5300 až 5050 před naším letopočtem.
Odpadní jámy prozradí jídelníček neolitické vesnice
Nejcennější informace často skrývá to, co lidé vyhodili. Jámy, ze kterých obyvatelé Dobřeně těžili hlínu na stavbu, se postupně plnily odpadem. Archeologové v nich našli střepy z nádob na vaření i na skladování zásob, pazourkové čepele a kamenné mlýnky na drcení zrna. Objevily se také hliněné pece a kus ohořelé stěny.
Výjimečně působí broušená sekera. Podle Pilařova vyjádření pro iRozhlas pochází její surovina z místa vzdáleného přes sto kilometrů. Kámen putoval z ruky do ruky, nebo pro něj někdo podnikl dlouhou výpravu. Vesnice na okraji obydleného světa tedy rozhodně nežila v izolaci.
Na řadu teď přicházejí laboratorní rozbory. ARÚ zmiňuje:
- radiokarbonové a luminiscenční datování, které zpřesní dobu osídlení,
- fytolity, mikroskopické křemité útvary z rostlinných pletiv, podle nichž lze určit pěstované plodiny,
- analýzu dřevin prozrazující, jaký les obklopoval vesnici,
- pracovní stopy na nástrojích, které ukážou, co se jimi řezalo či brousilo,
- genetiku rostlin.
iRozhlas k tomu přidává rozbor lipidů, tedy tukových zbytků vsáklých do keramiky. Podle nich se dá rozlišit, jestli v hrnci kypěla polévka, nebo se v něm uchovávala voda či obilí.
Osada na hraně úrodné krajiny: proč první zemědělci došli až sem
Dobřeň leží na pomezí. Podle Pilaře se nacházela na okraji oblasti s dostatečně úrodnou půdou a vhodným podnebím. Sídliště z tohoto období se ve výškách nad zhruba 400 metrů nad mořem objevují jen vzácně a tahle osada se k pomyslné hranici přiblížila.
Okrajová poloha zároveň vysvětluje mimořádnou zachovalost. V dalších tisíciletích už sem nikdo nepřišel stavět novou vesnici, takže starší stopy nepoškodily mladší jámy ani základy. Na bohatších lokalitách se vrstvy osídlení prolínají a archeologové je musí složitě rozplétat. V Dobřeni zůstal jediný, nepřekrytý obraz.
Právě tady vidíme jádro objevu. Čtyři zmizelé dřevěné domy ukazují, kam až první zemědělci pronikali a jak opatrně vybírali místo mezi štědrou nížinou a drsnější vrchovinou. Příznačně je ostatně pojmenovaná i studie Pilaře a Velímského, která mluví o pohraničí krajiny lineární keramiky.
Noví osadníci přišli na české území z jihovýchodní Evropy. Genetická studie publikovaná v PLOS Biology ukázala příbuznost raných středoevropských zemědělců s obyvateli Předního východu a Anatolie. Původní lovce a sběrače nenahradili jedním úderem. Šlo o pozvolnou expanzi zemědělského způsobu života, která trvala celé generace.
S sebou přinesli obilniny a luštěniny z Blízkého východu, chovali dobytek a dál lovili. Krajina se pod jejich rukama měnila: kácely se lesy na pole, na stavební dříví i na topení, a okolí osad zarůstalo jinými druhy rostlin než dříve.
Dobřeň proti Bylanám: malá vesnice ve stínu neolitické metropole
Pár kilometrů od Kutné Hory leží Bylany, jedna z evropsky nejvýznamnějších neolitických lokalit. Podle Archeologického atlasu Čech tam badatelé od 50. let minulého století odkryli 144 půdorysů dlouhých domů na sedmi hektarech.
| Dobřeň | Bylany | |
|---|---|---|
| Počet dlouhých domů | 4 | 144 |
| Prozkoumaná plocha | 2,2 ha | 7 ha |
| Datace | cca 5300 až 5050 př. n. l. | cca 5500 až 4900 př. n. l. a mladší fáze |
| Uspořádání | volné, s velkými rozestupy | hustá, opakovaně obnovovaná zástavba |
| Poloha | okraj zemědělské zóny | jádro úrodné oblasti |
Rozdíl je propastný, a přesto se obě lokality doplňují. Bylany zachycují velké centrum, kde se domy po staletí stavěly a přestavovaly. Dobřeň nabízí pohled na periferii. Studie zdůrazňuje, že se Dobřeň volným uspořádáním domů s velkými rozestupy výrazně liší od okolních sídlišť, jako jsou Bylany, Kolín, Velim či Hlízov.
ARÚ připomíná, že Čechy patřily ve starším neolitu k oblastem s největší koncentrací památek té doby. V Česku existují desítky podobně rozsáhle zkoumaných sídlišť a stovky dalších, na které badatelé zatím nesáhli. I menší lokalita proto přispívá do celoevropského bádání.
Dlouhé domy navíc nemají v pozdějším pravěku obdobu. V době bronzové a železné stavěli lidé podle brožury ARÚ mnohem pestřeji: roubené i vyplétané stěny, střechy ze šindelů, ohrady a opevnění. Od pozdní doby bronzové přibývá polozemnic. Monumentální obdélníky dlouhé desítky metrů zůstaly výsadou prvních zemědělců.
Kravín na místě pravěkých domů: co z osady zůstane
Po dokumentaci se pozemek vrací investorovi. Na místě vyroste kravín s automatickou dojírnou a terénní stopy zmizí pod betonem. Tak fungují záchranné výzkumy: archeologové musí lokalitu prozkoumat dřív, než ji stavba nenávratně zničí. Podle Ministerstva pro místní rozvoj se terénní část výzkumu odděluje od laboratorních rozborů a nálezové zprávy, jejichž zpracování může trvat roky. Výzkum hradí stavebník, pokud jde o firmu nebo podnikající fyzickou osobu.
Osada přesto přežije v jiné podobě. Podle iRozhlasu po ní zůstaly stovky kreseb, desetitisíce fotografií a desítky 3D modelů. Archeologie dnes uchovává naleziště především jako data. Terénní snímky, plány i trojrozměrné modely z výzkumů v celé zemi shromažďuje Digitální archiv Archeologické mapy ČR. Konkrétní výstava věnovaná Dobřeni zatím ohlášena nebyla.
Výsledky už se dostávají k odborné veřejnosti. Časopis Přehled výzkumů zařadil studii Pilaře a Velímského do čísla 67/2 roku 2026. Autoři v ní pracují s radiokarbonovými daty i s rekonstrukcí přírodních podmínek, v nichž se vesnice na okraji obývané krajiny udržela.