Sbohem drahé Chorvatsko. Češi objevují levnější moře na Balkáně

Levnější moře zní skvěle, jenže mezi ceníkem a skutečnou cestou bývá na Balkáně větší rozdíl, než napoví katalog. Právě tam se láme, jestli úspora opravdu zůstane v kapse.

Foto: Imir Kamberi - licence CC BY-NC-SA 2.0

Chorvatsko nekončí, jen mu vedle vyrůstá levnější soupeř jménem Albánie. Titulek o „sbohem“ proto přehání, změna trendu ale existuje. Češi dál míří k Jadranu po statisících a zároveň stále častěji zkoušejí albánské pobřeží kvůli nižším cenám.

Češi Chorvatsko neopouštějí, jen zkoušejí levnější variantu

Chorvatsko zůstává stálicí. V roce 2024 přilákalo 729 356 turistů z Česka a 4,63 milionu přenocování v komerčním ubytování, ukazuje roční přehled chorvatské statistiky. Kdo z titulku slyší masový odchod Čechů, slyší špatně.

Albánie ale roste nápadně rychle. Podle albánské státní statistiky přibylo v srpnu 2025 meziročně o 40,6 % nerezidentů v ubytování a na pobřeží dokonce o 47,8 %. Invia zároveň v letním souhrnu za rok 2024 hlásila pro Albánii růst prodejů o 83 % a v přehledu za rok 2025 ji zařadila mezi „skokany roku“.

Právě cena táhne nejsilněji. Srovnání Numbeo, které jsem ve VědaŽivě kontrolovala k 19. březnu 2026, staví Chorvatsko orientačně o 13,4 % výš v životních nákladech bez nájmu a o 26,7 % výš v restauracích.

Numbeo samo popisuje databázi jako kombinaci uživatelských vstupů a ručně sbíraných dat, takže nejde o závazný rozpočet každé dovolené, ale o jasný rámec.

Do toho vstupuje i geografie, která se v cestovatelských textech často plete. Albánská riviéra je nejatraktivnější část pobřeží na jihu země, leží u Jónského moře, zatímco sever země patří spíš k Jaderskému moři. Na papíře tedy Albánie vypadá jako levnější moře na Balkáně, jenže právě tady začíná důležitější otázka: kolik z té úspory člověk po cestě zase odevzdá?

Levné moře zdraží doklady, roaming i samotná cesta

Vstup sám o sobě složitý není. Český turista může do Albánie podle přehledu Ministerstva zahraničí vyrazit na občanku nebo pas a bez víza zůstat 90 dní během 180 dnů, tedy v běžném letním režimu bez překážky. Jakmile ale jedete autem, přibývá seznam věcí, které romantické články často přeskočí.

Auto si řekne o pořádek. Ministerstvo vyžaduje zelenou kartu, tedy mezinárodní doklad o pojištění vozidla, a malý technický průkaz, u půjčeného nebo firemního auta i notářsky ověřenou plnou moc v angličtině.

Ve VědaŽivě jsem při kontrole doporučení narazila i na další drobnost, která snadno uteče: mimo turistická centra se hodí hotovost v lekech, tedy v albánské měně. Není to důvod nejet, jen první připomínka, že levnější destinace často vyžaduje pečlivější přípravu.

Pak přijde mobil. Albánie pořád spadá do roamingu mimo EU, což znamená, že v ní automaticky neplatí unijní režim jako doma. Evropská komise sice 25. února 2026 navrhla otevřít jednání o rozšíření režimu na západní Balkán, jenže návrh ještě neznamená hotovou změnu. To potvrzují i aktuální nabídky českých operátorů, například O2 a T-Mobile.

Největší daň ale vybírá samotná cesta. Doporučení Ministerstva zahraničí mluví o smíšeném stavu vozovek, možné nesjízdnosti menších, hlavně horských, silnic po deštích či sněžení a výslovně radí maximálně obezřetnou, defenzivní jízdu. Železnice navíc hraje slabou roli a do Albánie se osobním vlakem ze zahraničí nedostanete. Nižší cena se tak nemění v horor, ale v delší a únavnější přesun.

A pokud zvolíte trasu přes Srbsko, přidává se ještě další vrstva opatrnosti. České ministerstvo upozorňuje na protesty a takzvané mobilní blokády, tedy překážky dočasně blokující silnice. Kdo čeká chorvatskou samozřejmost, ten narazí dřív, než uvidí moře. A ve chvíli, kdy člověk dorazí, už nejde jen o peníze, ale o to, jak moc mu záleží na pohodlí a zázemí.

Rozhoduje pohodlí, ne jen účet za dovolenou

Albánie není nebezpečný omyl. V databázi Ministerstva zahraničí pro ni při kontrole nevisí žádné obecné varování před cestou. Stejné ministerstvo ale otevřeně píše, že zdravotní péče zůstává ve srovnání s Českem na nižší úrovni a státní nemocnice mimo větší města a turistické oblasti nemají dostatečné vybavení. Komerční pojištění tak nepůsobí jako formalita, ale jako rozumný základ.

Tím se mění i odpověď na hlavní otázku. Ve VědaŽivě mi z porovnání cen, dokumentů, roamingu i cesty vychází, že Albánie dává smysl hlavně řidičům, kteří chtějí u moře ušetřit a přijmou delší trasu, slabší infrastrukturu a menší pohodlí. Kdo si naopak kupuje hlavně jednoduchost, předvídatelnost a co nejméně starostí kolem cesty, ten nekupuje „předražené Chorvatsko“, ale službu, kterou Albánie zatím neumí podat stejně hladce.

Albánie tedy může být chytrý kauf, ne automaticky lepší volba. Pro část Čechů představuje přesně ten kompromis, který se vyplatí, pro jinou část jen levnější položky na papíře a dražší nervy v praxi. Albánie je levnější jen do chvíle, než od ní začnete očekávat chorvatskou jednoduchost.