23 milionů za minci z roku 1937. Vznikly jen 4 kusy a o ceně rozhodl jeden detail, který nemá žádný jiný dukát

Svatováclavský pětidukát ročníku 1937 se 2. října 2020 v pražské aukční síni Antium Aurum prodal za 850 000 eur, v přepočtu přibližně 23 milionů korun. Na celém světě přitom existují jen čtyři exempláře.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Vyvolávací cena se pohybovala kolem osmi milionů korun. Čtyři sběratelé ji během sálové dražby vyhnali téměř na trojnásobek. Příklep 850 000 eur nezahrnoval aukční přirážku, takže skutečná úhrada kupujícího byla ještě vyšší. Proč ale zlatá mince o hmotnosti necelých osmnácti gramů překonala všechny dosavadní československé numismatické rekordy? Odpověď se skrývá v jediném čísle: čtyři. Právě tolik pětidukátů ročníku 1937 kremnická mincovna vyrazila. Žádný z nich se předtím nikdy ocitl ve veřejné dražbě a tento typ současně chybí i ve státní sbírce České národní banky. Kombinace extrémně omezeného nákladu, nulového aukčního precedentu a institucionální absence vytvořila dokonalou bouři pro rekordní příklep.

Proč čtyři kusy stačí k tomu, aby cena překonala i dvojnásobně těžší minci

Numismatika se řídí logikou, která se vzpírá běžné intuici. Dvojnásobně těžší desetidukát stejného ročníku 1937 se v roce 2017 prodal za 550 000 eur, tedy zhruba 14,7 milionu korun. Obsahuje přitom přes 34 gramů ryzího zlata, dvakrát tolik co pětidukát. Přesto skončil o osm milionů korun níž.

Vysvětlení spočívá v nákladu: desetidukátů 1937 vzniklo deset kusů, pětidukátů pouhé čtyři. Dvoudukátů téhož ročníku se dochovalo osm. Každý kus navíc, který na světě existuje, snižuje tlak poptávky. U čtyř exemplářů, z nichž žádný předtím neprošel veřejnou dražbou, se soutěž mezi elitními sběrateli mění v souboj o místo, které v jejich sestavách typicky zeje prázdnotou.

Náš výpočet to podtrhuje: pětidukát nese přibližně 17,21 gramu ryzího zlata. Příklep 23 milionů korun oceňuje každý gram kovu uvnitř mince na zhruba 1,34 milionu korun. Tržní cena gramu zlata se přitom pohybuje řádově v tisících. Rozhodující složkou hodnoty tudíž zůstává rarita, provenience a aukční soutěž; kovová podstata hraje marginální roli.

Rašínův plán: dukát jako symbol státnosti i nástroj ukládání úspor

Příběh svatováclavských dukátů začíná v únoru 1923, kdy Poslanecká sněmovna projednávala zákon o ražbě zlatých obchodních mincí. Alois Rašín za ním viděl několik vrstev současně: možnost ukládat úspory do drahého kovu, podporu obchodního styku, přípravu stabilnějšího měnového prostředí a mocný symbol navazující na starou českou dukátovou tradici. Podle stenoprotokolu sněmovny šlo o obchodní mince bez nominální hodnoty, které se směly razit i na soukromý účet.

Právě tato konstrukce vysvětluje, proč v roce 1937 vznikly pouhé čtyři pětidukáty. Podle Pavla Kroužka, organizátora rekordní aukce, šlo nejspíš o miniaturní soukromou objednávku, nikoli o standardní státní emisi. Dochovaný mincovní příkaz se v otevřených archivech nepodařilo dohledat, ale dobový právní rámec takovou zakázku výslovně umožňoval.

Výtvarnou podobu dukátů navrhli Jaroslav Benda a Otakar Španiel. Na líc umístili postavu svatého Václava na koni jako ztělesnění české suverenity. Soutěž vypsalo Rašínovo ministerstvo financí a účast omezilo výhradně na občany Československa. Jak připomíná blog ČNB, volba svatého Václava jako hlavního motivu měla podtrhnout kontinuitu české státnosti.

83 let v soukromých rukou: odkud přišel rekordní exemplář

Dražený pětidukát pocházel ze soukromé zahraniční sbírky. Podle pořadatele aukce mince pravděpodobně opustila Československo ještě před druhou světovou válkou. Přesný provenienční řetězec majitelé nezveřejnili, jisté je pouze to, že kus strávil nejméně osm desetiletí mimo jakýkoli veřejný dosah.

Zbývající tři exempláře zůstávají neveřejně lokalizované. Potvrzená je jen absence pětidukátu 1937 ve státní sbírce České národní banky, instituce, která jinak disponuje jednou z nejkompletnějších kolekcí československých mincí. Právě tato mezera ve státním fondu zvyšuje prestiž soukromého vlastnictví a zároveň přiživuje sběratelský apetit.

Sálová aukce Antium Aurum se konala 2. října 2020 v Praze, v době covidových omezení, která zúžila počet přítomných v sále. I přesto se do dražby zapojili čtyři významní zájemci a cenu vyšroubovali z vyvolávacích 300 000 eur na konečných 850 000.