Ženy s infarktem jsou posílány z pohotovosti domů 7× častěji než muži. Lékaři se totiž stále učí jen o mužských symptomech

Mladé ženy s akutní srdeční příhodou odcházely z pohotovosti domů zhruba sedmkrát častěji. Nové stanovisko kardiologů ukazuje, kde má medicína slepá místa.

Foto: Pickpik

Číslo, které se letos znovu šíří médii, má konkrétní původ. Tým Johna Popea v roce 2000 v New England Journal of Medicine zveřejnil rozbor 10 689 pacientů z deseti amerických pohotovostí. Hledal ty, kteří přišli s akutní srdeční ischemií, tedy s infarktem nebo nestabilní anginou, a přesto je personál nepřijal. Nejvýrazněji vyčnívala jedna skupina: ženy mladší 55 let. Jejich šance na propuštění domů byla 6,7krát vyšší a z toho vznikla zkratka „sedmkrát“. Letos v únoru se k tématu vrátila Americká kardiologická asociace (AHA) s vědeckým stanoviskem o akutních koronárních syndromech u žen před menopauzou. Více než dvě desetiletí po Popeově studii odborníci konstatují, že pro tuto skupinu stále chybějí ucelené diagnostické postupy. Slepé místo přetrvává.

Sedmkrát vyšší šance na propuštění: co přesně americká studie zachytila

Popeův tým sbíral data od května 1993 po sedm měsíců. Výzkumníci pak zpětně ověřovali, kdo z propuštěných pacientů ve skutečnosti prodělal srdeční příhodu. Statistický model ukázal, které okolnosti zvyšují pravděpodobnost, že pacient s ischemií skončí doma místo na lůžku. Kromě kategorie „žena pod 55 let“ to byla příslušnost k jiné než bílé rase, dušnost jako hlavní obtíž a normální či nejednoznačné EKG.

Ta kombinace vypovídá hodně. Mladá žena, která si stěžuje spíš na dušnost než na drtivou bolest za hrudní kostí a jejíž první EKG nic nápadného neukáže, představovala přesně profil, který systém propouštěl.

Následky nebyly zanedbatelné. U propuštěných pacientů s infarktem vyšel rizikově upravený poměr úmrtnosti 1,9 oproti hospitalizovaným, u nestabilní anginy 1,7. Statisticky významné rozdíly to nebyly, autoři však výslovně napsali, že propuštění takových pacientů může být spojeno s vyšší úmrtností a že snaha omezit přehlédnuté diagnózy má opodstatnění.

Novější americká data ukazují, že vzorec přetrvává. Studie v Journal of the American Heart Association z roku 2022 sledovala dospělé ve věku 18 až 55 let, kteří přišli na urgentní příjem s bolestí na hrudi. Ženy při třídění méně často dostaly vysokou prioritu, méně často jim lékaři natočili EKG a méně často je přijali k observaci nebo hospitalizaci. Muži se po zohlednění dalších faktorů dočkali vyšetření rychleji.

Infarkt bez bolesti na hrudi? Signály, které u žen snadno zapadnou

Učebnicový obraz infarktu zná každý: muž středního věku se chytá za hrudník a bolest mu vystřeluje do levé paže. Bolest na hrudi přitom skutečně zůstává nejčastějším příznakem u obou pohlaví. Rozdíl se skrývá v detailech a právě v nich se diagnóza ztrácí.

Kanadská studie GENESIS PRAXY, publikovaná v JAMA Internal Medicine, zkoumala pacienty do 55 let s akutním koronárním syndromem. Infarkt bez bolesti na hrudi prodělalo 19 % žen a 13,7 % mužů. Ženy navíc častěji mívají doprovodné potíže, které samy o sobě srdce nepřipomínají.

Stanovisko AHA pro ženy před menopauzou je vyjmenovává konkrétně:

• bolest nebo nepříjemný pocit v zádech, rameni, hrudníku, krku a čelisti,
• zažívací obtíže: nevolnost, tlak či pálení v žaludku, zvracení,
• pocení, úzkost, únava a závratě,
• neurčitý, ale vytrvalý pocit, že „něco je špatně“.

Podle autorů hrozí, že lékař tyto projevy přiřadí k jiné, nesrdeční diagnóze. U mladých žen je to o to snazší, že se u nich automaticky předpokládá nízké kardiální riziko. Pálení v nadbřišku pak vypadá jako překyselení, dušnost jako panická ataka a únava jako přepracovanost.

Velkou roli hraje i jediné slovo. Ženské obtíže se léta označovaly jako „atypické“ a přehled o rozdílech mezi pohlavími v akutních koronárních syndromech z roku 2022 upozorňuje, že právě tento termín přispíval k opožděnému rozpoznání a méně intenzivní péči. Americká doporučení pro bolest na hrudi z roku 2021 proto v nejsilnější třídě doporučení radí slovo „atypický“ nepoužívat a pečlivě se ptát na doprovodné příznaky. Když se polovina populace popisuje jako odchylka, těžko se pak u ní pátrá stejně důkladně.

Ženy před menopauzou: skupina, kterou kardiologie dlouho odsouvala

Stanovisko AHA zveřejněné 3. února 2026 označuje premenopauzální ženy za specifickou a často nedostatečně rozpoznanou skupinu pacientek. Tradičně se o nich soudilo, že je hormony před srdeční příhodou do jisté míry chrání. Přesto u nich riziko existuje a odborná obec ho podle dokumentu uznává čím dál víc.

Většinu případů i u nich způsobuje ateroskleróza, tedy postupné zužování tepen tukovými pláty. Podstatná část však vzniká jinak:

Příčina	Co se děje
Spontánní disekce koronární tepny (SCAD)	stěna tepny se natrhne a průtok krve se zablokuje
Spasmus věnčité tepny	tepna se náhle stáhne
Koronární embolie	tepnu ucpe krevní sraženina přinesená odjinud
MINOCA a mikrovaskulární porucha	infarkt bez výrazného zúžení velkých tepen, problém v drobných cévách

Zvlášť zrádná je disekce. Starší stanovisko AHA uvádí, že může stát až za 35 % infarktů u žen do 50 let a za 43 % infarktů souvisejících s těhotenstvím. Často se přitom objevuje u žen, které nekouří, nemají vysoký cholesterol ani cukrovku. Lékař, který v hlavě prochází obvyklé rizikové faktory, tak dojde k uklidňujícímu, avšak mylnému závěru.

Proč to medicína tak dlouho přehlížela? Letošní přehled v časopise npj Cardiovascular Health jmenuje tři vrstvy: biologické odlišnosti, mezery v důkazech způsobené menším zájmem o srdeční choroby žen a historickou podreprezentaci žen v kardiologických studiích, především těch v reprodukčním věku a seniorek. Normou se stalo mužské tělo. AHA v únorovém dokumentu otevřeně přiznává, že ucelené diagnostické a léčebné cesty pro premenopauzální ženy s akutním koronárním syndromem dosud nevznikly a stanovisko má být prvním krokem k nim. Podle nás jde o nejdůležitější větu celého textu: chyba nevzniká jen u jednotlivého lékaře, ale už v tom, jak je nastavená diagnostická pozornost.

Jak na pohotovosti popsat obtíže, aby je nikdo nepřešel

Přehlédnutí často začíná dřív, než pacientka vůbec dorazí do nemocnice. Žena sama si dušnost vysvětlí únavou, nevolnost zkaženým jídlem a bolest mezi lopatkami špatným spaním. A když pak na příjmu řekne „je mi nějak divně“, popíše stav přesně tak vágně, jak ho systém snadno odloží.

Příběh Barbary Collury z amerického Delmaru, o kterém loni psal zpravodajský servis AHA, to ilustruje. Osmapadesátiletou ženu se srdečními obtížemi lékaři dvakrát poslali domů. Když se na urgentní příjem vrátila, testy odhalily infarkt, jedna z tepen byla ucpaná z 99 % a následovalo zavedení stentu.

Český Národní zdravotnický informační portál radí při podezření na infarkt okamžitě volat 155 nebo 112, zvlášť když se potíže objeví nově nebo v nezvyklé intenzitě. Mezi ženskými varovnými signály uvádí extrémní únavu, poruchy spánku, prudký pokles výkonnosti, ztrátu chuti k jídlu a bolest v horní části břicha nebo mezi lopatkami. Rubrika se sice dosud jmenuje „Atypické příznaky u žen“, obsah však míří správným směrem.

Na pohotovosti pomáhá konkrétnost. Lékaři ocení:

• přesný čas, kdy obtíže začaly, a jak se od té doby vyvíjely,
• zda se zhoršují při námaze a kam bolest vyzařuje,
• doprovodné potíže: dušnost, nevolnost, pocení, závratě, únavu,
• těhotenství, nedávný porod, prodělanou preeklampsii nebo těhotenskou cukrovku,
• migrény a autoimunitní onemocnění,
• infarkt u blízkých příbuzných v mladším věku,
• kouření, krevní tlak, cholesterol, diabetes a užívané léky včetně hormonální antikoncepce.

Pomoci může i přímá věta: „Mám nové příznaky a obávám se srdeční příčiny, prosím o EKG a troponiny.“ NZIP uvádí, že prvním krokem v nemocnici je vždy odběr krve a EKG. Podle stavu pak následuje opakované stanovení troponinu, ultrazvuk srdce, CT věnčitých tepen nebo koronarografie. AHA zdůrazňuje, že volba mezi invazivním a neinvazivním vyšetřením má u žen před menopauzou vycházet především z rizika. Americká pacientská organizace WomenHeart radí ještě jednu věc: pokud lékař test odmítne, požádejte, aby vaši žádost i jeho odpověď zapsal do dokumentace.

V Česku se kardiologové řídí evropskými doporučeními pro akutní koronární syndromy, která přebírá a publikuje Česká kardiologická společnost. Platí jako postup lege artis, zároveň však počítají s individuálním posouzením každého nemocného. A právě v tomto individuálním posouzení se rozhoduje, zda „nějak divně“ dostane šanci být infarktem.