Výkřik a následný křik. To je asi nejzřetelnější projev bolesti. Podle zajetých názorů zcela zbytečný. Faktem ovšem je, že plní při úlevě od bolesti podstatnou roli.
Pokud se praštíme kladivem do prstu nebo bez bot kopneme do rohu skříně, bolí to. Je jedno, jestli jsme malí, velcí nebo tencí, bolest je zkrátka bolest. Pravda, existují odlišné prahy bolesti, ale základní vjem je pro každého zcela totožný. Odlišnost je ale v tom, jaké se od koho očekávají projevy. V západní kultuře je například zvykem snášet jakoukoli bolest poměrně tiše. Především muži se nemají projevovat nahlas, ideální je i nehybný obličej. Vědci se věnovali tomu, jaký vliv na bolest má právě křik či dokonce nadávky. Studie byla publikována v časopise Journal of Pain.
Úloha řevu pro člověka
U žen se křik i pláč obecně tolerují mnohem více. I tak ho ale okolí většinou hodnotí jako určitý projev slabosti. Podle více výzkumů je však stále zřetelnější, že právě křik není jen citový projev. Reálně nám totiž dovoluje bolest lépe snášet, dává jí tzv. hlas. Během experimentu provedeného v Singapuru byl u 56 dobrovolníků zkoumán vztah mezi tolerancí bolesti a kvílením. Nořili ruce do ledové vody a následně sledovali odlišné instrukce.
Nejdříve měli dovoleno naříkat. Pak nesměli mluvit, ale slyšeli záznam cizího křiku. Během třetího pokusu mohli jen stisknout tlačítko (které nemělo žádný efekt). Nakonec museli držet ruce ve vodě, aniž by dělali cokoli jiného. Bez ohledu na předchozí očekávání se ve všech případech ukázalo, že při možnosti kvílení snášeli ledovou vodu všichni mnohem delší dobu. Stisknutí tlačítka zvýšilo toleranci jen nepatrně.
Nadávky jsou někdy naprosto zbytečné
Při podnětu náhlé bolesti nejen křičíme, udeříme, ale i poměrně solidně nadáváme. Hlavně to poslední není společnosti po chuti a mnoho lidí tento projev kategoricky odsuzuje. Vulgarismy nejsou ve společnosti vhodné, vyvinuly se ovšem naprosto nezávisle v každé kultuře světa. Krom toho je sporná jejich funkce jako urážek druhé osoby. Používáme je totiž i vůči neživým předmětům, které si z našeho projevu nikdy nic dělat nebudou.
Během jiného pokusu s ledovou vodou mohli účastníci buď popisovat stůl, nebo pořádně nadávat. Asi nikoho moc nepřekvapí, že právě nadávky vedly k lepšímu snášení bolesti. Slova jako „dřevěný“, „čtyřnohý“ či „hranatý“ nikomu od bolesti příliš neulevila. Cesty nadávek mozkem se totiž od běžné řeči liší. Veškeré projevy ve formě výkřiku prochází amygdalou, oblastí ve tvaru mandle. Ta běžně zpracovává všechny naše emoce a hraje roli i při modulaci bolesti.
Instinktivní blokace impulsů
Nat Strand, ředitelka nemocnice v Arizoně, uvádí, že stres a úzkost mohou bolest ještě zesílit: „Koncentrace a relaxace mohou snížit úroveň bolesti stejně jako jiné mechanismy zvládání vypjatých situací,“ vysvětlila. „Někteří pacienti vnímají jako užitečné mluvit o procedurách a odvádět tak od nich pozornost. I když tedy nemohou křičet, chtějí nějaké odbytiště pro energii bolesti.“ S tím je spojená teorie vrátkové kontroly bolesti.
Přes svou komplexnost má totiž mozek potíže s více věcmi najednou. A části odpovědné za bolest a vytvářející zvuky se překrývají, takže nemohou fungovat současně. Když křičíme, nemusíme bolest cítit, protože jsou tak zavřená vrátka k ní. Lékaři se také domnívají, že podobně funguje léčba bolesti založená na hypnóze. Křičením a klením zavíráme některá z vrátek a impulsy bolesti jsou místo cesty do mozku převedeny na pocity. Efekt to má nepopiratelný.
Technika
|
PŘEČTENÍ: 10676
