Tajemství Jiřího Chalupy: Legendární tvůrce dětských pořadů začínal u lidských mrtvol

Muž, který tři desetiletí bavil české děti po boku loutek Jů a Hele, strávil dva roky v nemocnici Pod Petřínem, a ne jako pacient.

Zdroj fotografie: Matěj Baťha - licence CC BY-SA 3.0

Jiří Chalupa oslavil 16. května 2026 osmdesáté narozeniny. V médiích se při té příležitosti znovu objevil jako tvář Studia Kamarád, jako autor pohádek a jako člověk, který rozumí dětem líp než většina dospělých. Jenže jeho cesta k dětské obrazovce vedla přes chirurgické sály, noční směny a vozík s těly zemřelých. „Nechtěl jsem vozit mrtvoly, ale druhý den jsem je vezl,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojka. Není to utajený skandál. Je to životopisný oblouk, který vysvětluje, proč jeho pořady nikdy děti nepodceňovaly.

Od matfyzu přes márnici k FAMU

Biografická osa Jiřího Chalupy vypadá, jako by ji psal scenárista s citem pro nečekané zvraty. Narodil se 16. května 1946, krátce studoval na matematicko-fyzikální fakultě, ale brzy odešel. Nastoupil do nemocnice Pod Petřínem, kde strávil dva roky. Pracoval na chirurgii, viděl smrt, beznaděj i uzdravení, a sám tu zkušenost opakovaně popisuje jako „školu života“. Nebyl hrobník ani zaměstnanec márnice. Byl součástí nemocničního provozu, kde kontakt s mrtvými těly patřil k denní rutině.

Paralelně s tím psal povídky a básničky. Medicína ho přitahovala, chirurgii podle vlastních slov miloval, ale pero nakonec zvítězilo nad skalpelem. Odešel na FAMU, vystudoval dramaturgii a zamířil do dětské redakce Československé televize. Z člověka, který převážel mrtvoly, se stal člověk, který vymýšlel příběhy pro nejmenší diváky.

Moderátor náhodou

Studio Kamarád mělo premiéru v lednu 1981, zkušební vysílání proběhlo už na podzim 1980, ale pravidelný dvouhodinový blok odstartoval až s novým rokem. Chalupa stál za koncepcí pořadu jako scenárista a dramaturg. Před kamerou měl stát někdo jiný. Původně vybraný moderátor ale na poslední chvíli odřekl. Důvod se nám z dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. Chalupa zaskočil.

A zůstal téměř deset let.

Z nouzového řešení se stal definiční prvek pořadu. Chalupův přístup byl prostý: mluvit s dětmi jako s partnery, ne jako s pasivními příjemci. „Povídat si“ přes obrazovku, brát jejich starosti vážně, nabídnout zábavu i sdělení v jednom balíku. Podle jeho vlastních slov šlo o první pravidelný ucelený dětský blok svého druhu, předtím televize vysílala spíš jednotlivé krátké „pořádečky“ bez společného rámce.

Stát ve státě uprostřed normalizace

Dětská redakce Československé televize fungovala v sedmdesátých a osmdesátých letech jako relativně chráněný prostor. Chalupa ji opakovaně nazývá „státem ve státě“ a v novějších rozhovorech potvrzuje, že dětská tvorba stála stranou nejtvrdších ideologických tlaků. Úplná svoboda to ale nebyla. Sám vzpomíná na výtky, že Studio Kamarád „bere děti“ rodičům, tedy že je příliš poutavé a děti u něj tráví víc času, než se režimu zdálo zdravé. Loutky prý bylo třeba „umravnit“.

Přesto vznikl prostor, ve kterém Chalupa napsal nebo dramaturgicky vedl desítky titulů: Princové jsou na draka, Co takhle svatba, princi?, Ať přiletí čáp, královno!, Trampoty vodníka Jakoubka, Rejpavou žížalu nebo Mistra E. Kompletní filmografii eviduje databáze České televize.

Pětačtyřicet let a pořád v programu

Studio Kamarád v roce 2026 slaví pětačtyřicet let od prvního dílu. Není to muzeální exponát. Pořad běží na ČT :D, ještě 17. května 2026 ho program uváděl v nedělních 7:30 a na webu Déčka jsou dostupné květnové díly z 3. i 10. května. Z původní sestavy je u natáčení od samého začátku až dodnes jediný člověk: Jiří Lábus.

Starší epizody jsou v iVysílání dostupné jen selektivně, u části archivních dílů Česká televize nemá práva k online šíření. Samostatné materiály s Jů, Helem a Mufem ale na webu Déčka najdete, včetně novějších Magazínů Jů a Hele.

Co nemocnice naučila tvůrce dětských pořadů

Přímý citát, ve kterém by Chalupa řekl „právě proto, že jsem viděl smrt, dělám pořady pro děti takhle“, se nám dohledat nepodařilo. Ale spojnice existuje a je čitelná. Člověk, který mluví o nemocnici jako o škole života, který viděl beznaděj i uzdravení a který pak celou kariéru trval na tom, že s dětmi se má jednat jako s rovnými, nestaví zeď mezi tvrdou realitou a dětským světem. Staví most.

Sám dnes říká, že dnešní děti sledují televizi „jedním očkem“ a druhým koukají do mobilu. Konkurence je jinde než v osmdesátých letech. Jádro ale zůstává stejné: mít dětem co říct a neodkládat je k obrazovce jako k chůvě. Osmdesátiletý Chalupa to ví od dob, kdy místo loutek převážel vozík po nemocniční chodbě.