WHO: U dětských nádorů přežívá v bohatých zemích přes 85 % pacientů, v chudých jen 45 %. Rozdíl roste

Nová zpráva WHO odhaluje propast 45 procentních bodů v přežívání rakoviny prsu mezi bohatými a chudými zeměmi. U dětí je situace ještě drsnější.

Foto: PxHere

8. července 2026 zveřejnila Světová zdravotnická organizace společně s Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) dosud nejkomplexnější zprávu o globální zátěži onkologickými onemocněními. Dokument s názvem Global Status Report on Cancer 2026 přináší první celosvětové odhady pětiletého přežití u rakoviny prsu a nové srovnatelné údaje o dětské onkologii. Čísla ukazují, že o tom, zda pacient přežije léčitelný nádor, rozhoduje stále víc adresa jeho bydliště, nikoli biologie nemoci.

Co přesně znamená 85 % versus 45 %

Titulková zkratka spojuje dvě diagnózové skupiny, které WHO vybrala jako nejčitelnější příklady nerovnosti. U rakoviny prsu jde o takzvané čisté pětileté přežití, ukazatel, který odfiltruje úmrtí z jiných příčin. U žen diagnostikovaných v letech 2017–2021 dosáhlo v bohatých zemích mediánu 87,3 %, zatímco v zemích s nejnižšími příjmy pouhých 41,9 %. Rozdíl: 45,4 procentního bodu.

U dětských nádorů WHO pracuje s obdobným rámcem. V zemích s vysokými příjmy přežívá více než 85 % dětí, v mnoha zemích s nízkými a středními příjmy méně než 30 %. Jako mezinárodně srovnatelný zástupný ukazatel zpráva používá pětileté přežití u lymfoidní leukémie napříč 194 státy. Nejde tedy o jednu univerzální statistiku „rakoviny obecně“. Jde o dvě diagnózy, u nichž medicína dávno ví, jak léčit, a přesto se propast prohlubuje.

Systém, ne biologie

Proč umírají děti na léčitelné nádory? WHO jmenuje stále stejný balík příčin: pozdní nebo chybná diagnóza, nedostupná léčba, toxicita chemoterapie bez podpůrné péče, přerušení léčby kvůli penězům. U rakoviny prsu je rozdíl v časném záchytu obzvlášť výmluvný: 91 % bohatých zemí diagnostikuje více než 60 % případů ve stadiu I nebo II. U zemí s nízkými a středními příjmy, kde jsou data k dispozici, je to jen 28 %.

Infrastrukturní propast je brutální:

• 23 zemí s nízkými a středními příjmy nemá jediné radioterapeutické zařízení.
• Dostupnost nemocničních onkologických léků ze seznamu WHO se v nejchudších zemích pohybuje mezi 9–54 %, v bohatých mezi 68–94 %.
• 47 % světové populace má malý nebo nulový přístup k základní onkologické diagnostice.
• Jen 28 % zemí má minimální balíček onkologické péče zahrnutý v univerzálním zdravotním pojištění.

Generální ředitel WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus v tiskové zprávě mluví o „přetrvávajících a prohlubujících se nerovnostech“. Vědecký pokrok v onkologii je bezprecedentní. Jenže z něj profituje jen část planety.

Rakoviny přibývá, prevence nestíhá

Do roku 2050 se podle projekcí WHO počet nových případů rakoviny téměř zdvojnásobí na 35 milionů ročně. Téměř čtyři z deseti případů přitom souvisejí s preventabilními rizikovými faktory: tabákem, alkoholem, infekcemi (HPV, hepatitida B a C, Helicobacter pylori), obezitou a nedostatkem pohybu.

Pozitivní signály existují. Užívání tabáku od roku 2010 kleslo celosvětově o 27 %. Očkování proti HPV se rozšiřuje. Jenže první dávku vakcíny proti HPV dostalo zatím jen 31 % dívek na světě. Obezita a fyzická neaktivita se naopak zhoršují. A jen 12 zemí je podle WHO na trajektorii ke splnění cíle snížit předčasnou úmrtnost na rakovinu do roku 2030 o třetinu. Naopak 48 zemí vykazuje rostoucí míru předčasné onkologické mortality.

Kde stojí Česko

Česká republika v tomto srovnání patří jednoznačně na stranu bohatých zemí. Podle profilu OECD a Evropské komise z roku 2025 dosahuje pětileté relativní přežití u rakoviny prsu v Česku 89,1 % (diagnózy 2015–2019), u dětské leukémie 90 %. Metodicky nejde o identický ukazatel jako nové odhady WHO pro období 2017–2021, ale řádově se Česko pohybuje v nejvyšším pásmu.

I v dostupnosti léků si český systém stojí nadprůměrně. K dubnu 2023 bylo v Česku hrazeno 77 % indikací z vybraného vzorku deseti nových onkologických léčiv s vysokým klinickým přínosem, průměr EU činil 59 %. U dětské onkologie bylo v roce 2018 dostupných 88 % z 68 esenciálních léčiv, proti 76 % v průměru EU. Česko zkrátka není součástí problému, který zpráva popisuje. Ale je součástí světa, který ho může řešit.

Co WHO navrhuje

Zpráva shrnuje doporučení do sedmi směrů: začlenit onkologii do univerzálního zdravotního pojištění, posílit kapacity pro komplexní péči, zapojit pacienty do rozhodování, zlepšit komunitní prevenci a sociální ochranu, sjednotit a zpřehlednit onkologická data, soustředit agendu kolem systémových řešení založených na rovnosti a přesměrovat výzkum k potřebám chudších zemí.

U dětské onkologie WHO cílí přes svou Global Initiative for Childhood Cancer na alespoň 60% přežití do roku 2030. Společně s nemocnicí St. Jude rozvíjí platformu pro dostupnost dětských onkologických léků. Největší zlom v globální onkologii dnes podle nás není nová molekula za miliony. Je to schopnost státu zajistit včasnou diagnózu, základní léčbu a finanční ochranu rodiny, která se zrovna hroutí.

Zpráva WHO poprvé sbírala i hlasy lidí zasažených rakovinou, přes 4 000 respondentů ze 116 zemí. Jejich zkušenost potvrzuje totéž, co ukazují grafy: rakovina není jen medicínský problém. Je to test toho, jak spravedlivě funguje stát, ve kterém člověk onemocní.