Uvnitř vězeňského experimentu, který byl tak nemorální, že musel být přerušen

Dvoutýdenní stanfordský vězeňský experiment musel být opuštěn po pouhých šesti dnech. Už druhý den po zahájení studia „vězni“ z cely číslo jedna zablokovali dveře matracemi. Strážníci z různých směn se dobrovolně přihlásili k zastavení vzpoury a zpacifikovali vězně pěnou z hasicích přístrojů. To byl ale jen začátek.

Pobyt ve vězení začal nabírat na obrátkách

Po tomto incidentu se stráž rozhodla vytvořit jakousi celu pro privilegované, ve které vězni, kteří se rebelie nezúčastnili, dostávali různé výhody a odměny. Jednalo se výhradně o lepší jídlo a drobné užitečné věci. Ti, kteří v této cele skončili, však nejlepší jídlo ze sounáležitosti s přáteli v neštěstí odmítli.

Jak daleko to až mohlo zajít?

Třicet šest hodin po začátku experimentu začal vězeň číslo 8612 divoce nadávat a zcela nekontrolovaně křičet. V důsledku toho musel koordinátor experimentu Philip Zimbardo pustit tohoto vězně domů. Situace se ale začala zvrhávat daleko více. Dozorci brzy začali vězně trestat tím, že je nutili dokola opakovat jejich čísla a cvičit v drastických podmínkách. Odnášeli jim matrace, takže spali na holé podlaze. Došlo to dokonce tak daleko, že žalářníci začali používat záchod jako privilegium. Vězni jej po sobě navíc museli čistit holou rukou.

Hrdina, který všechny osvobodí?

Téměř polovina strážců vykazovala sadistické sklony. Dokonce i sám Zimbardo se nechal rolí šéfa věznice příliš unést. Konkrétně když se čtvrtý den vězeňského experimentu objevila fáma, že se propuštěný vězeň vrátí a všechny osvobodí. Zimbardo a strážci tedy přesunuli všechny vězně do jiného patra, zatímco on sám zůstal ve sklepě a čekal, až údajný osvoboditel dorazí. Měl v plánu mu zalhat, že experiment je již ukončen. Nikdo však nepřišel, a tak se věznice znovu přestěhovala do suterénu.

iZdroj fotografie: Pixabay

Zásady vězňů proti možnému blahobytu

Dále se ve věznici objevil nový vězeň, který dostal od organizátorů experimentu pokyn zahájit hladovku na protest proti špatnému zacházení. Jiní vězni v něm však neviděli soudruha v neštěstí ani oběť jako oni, ale potížistu. Strážci nechali nově příchozího na samotce a zbytku vězňů nabídli jeho přikrývky. Pouze jedna osoba s tím souhlasila. Zimbarda toto chování překvapilo, jelikož si vězni cenili více svých morálních norem než touhy dostat se ven. A to i přes všechny drastické vymoženosti.

Skutečná hrdinka, která všem otevřela oči

Šest dní po začátku experimentu byla do provizorního vězení pozvána postgraduální studentka, aby provedla průzkum vězňů a strážců. Pohled na situaci dívku šokoval do morku kostí. Když Zimbardo viděl dojem, který to na ni udělalo, rozhodl se experiment přerušit. Zároveň poznamenal, že z padesáti lidí, kteří experimentální vězení navštívili, pouze tato dívka zpochybňovala morálku jeho výzkumu. Stanfordský vězeňský experiment byl tedy zastaven a dle etického kodexu Americké psychologické asociace je přísně zakázáno jej opakovat.