Úmrtí Jana Masaryka je dodnes obestřeno nevyjasněnými okolnostmi. Smrt, kterou komunisté automaticky označili za sebevraždu, byla po sametové revoluci vyšetřována jako vražda. Dodnes však můžeme jen spekulovat o tom, co se v ten osudný večer 10. března 1948 skutečně odehrálo. Mohli za smrtí významného českého politika stát komunisté, kteří chtěli zabránit jeho emigraci? Nebo mu šli po krku jeho kolegové, kteří ho už nevnímali jako oddaného demokrata?

Podivné úmrtí Jana Masaryka

Je brzké ráno 10. března 1948 a tělo Jana Masaryka je nalezeno na nádvoří Černínského paláce. O pár dní později je případ komunisty uzavřen jako sebevražda. Jan Masaryk dlouhodobě trpěl depresemi, takže se jednalo o poměrně logické východisko z jeho bezvýchodné situace. Přesto se už v té době objevily názory, že mohl smrt někdejšího ministra zahraničí zapříčinit někdo jiný.

Pozice, v jaké bylo tělo nalezeno, neodpovídá pozici, v jaké by se v takovém případě nacházelo tělo sebevraha. Za nehty měl mít údajně omítku, která by poukazovala na snahu zachytit se a v bytě byly nalezeny nedopalky tří druhů cigaret. Vše tak naznačuje, že se nerozhodl se svým životem skoncovat dobrovolně. Údajně mu měly být do kávy přimíchány omamující léky předtím, než ho neznámi pachatelé vyhodili z okna.

iZdroj fotografie: National Archives (archive.org) / Creative Commons / CC BY-SA

Život v rodině Masaryků

Život Jana Masaryka nikdy nebyl procházkou růžovým sadem, jak by se u tak významné rodiny mohlo předpokládat. Přísný až pedantský otec měl na své děti velmi vysoké nároky a máloco dokázal prominout. Poměrně bezprostřední Jan tak do rodiny intelektuálů moc nezapadal. Jeho školní prospěch byl mizerný a pro nic se nedokázal nadchnout. Na počátku 20. století je proto poslán k příbuzným do Ameriky takzvaně na převýchovu. I zde se však protlouká, jak jen může, a dokonce stráví několik týdnů v zařízení pro duševně nestabilní jedince. Sklon k depresím nejspíš zdědil po své matce, stejně jako všichni jeho sourozenci.

Do Čech se vrací až těsně před vypuknutím první světové války a narukuje do rakouské armády. Je tak protipólem svého otce, který mezitím v exilu buduje republiku. V nově vzniklém státě se pak chopí úřadu ministra zahraničí, ve kterém se konečně najde. Vyniká především svými řečnickými schopnostmi, díky kterým si získá oblibu u svých kolegů i širší veřejnosti.

iZdroj fotografie: Matica slovenská / Creative Commons / CC BY-SA

Nečekané sympatie k Rusku

Jméno Jana Masaryka v naších zemích dlouho působilo jako synonymum ke slovu demokracie. Mnozí kolegové proto nemohli rozdýchat jeho nečekané sympatie k Rusku, které začal vykazovat během a po konci druhé světové války. Podle všeho se nemohl vyrovnat se zradou západních mocností při podpisu Mnichovské dohody. Od té doby tak začne společně s prezidentem Benešem stranit Stalinovu Rusku a oba tak napomohou posílit moc KSČ.

První republika byla jednou z nejbohatších zemí na světě. O svou pozici přišla kvůli komunismu

Přesto zůstává Jan Masaryk přesvědčeným demokratem a tento vnitřní rozpor v něm vyvolává mnohem častější deprese. Z toho důvodu se dlouhou dobu věřilo, že jednoduše spáchal sebevraždu. Přesto to nelze tvrdit s jistotou a nové poznatky neustále dokazují opak. Kdo však ve skutečnosti stál za skonem Jana Masaryka se už nejspíš nikdy nedozvíme.